Kategorie
kategorie – (z řec. katégoria = původně obžaloba, výpověď před soudem; úzce souvisí s výrazem „katégoreisthai“ ve významu vypovídat něco o něčem a s výrazem „katégorúmenon“ ve významu predikátu nebo predikace) – původně název prvního z Aristotelových logických spisů (shrnutých později pod názvem Organon), později zákl., nejobecnější pojmy určitého vědního oboru. Původní Aristotelův význam k. navazoval na názory pythagorejců a Platóna: k. byly nejobecnější výpovědi o jsoucnu (ontologické učení) jako nejobecnější rodové pojmy uspořádané v hierarchické řadě vztahem subsumpce, jimž není nadřazen již žádný jiný obecnější pojem (logické hledisko), i jako jednotlivá slova mající samostatný význam i bez větné souvislosti (gramatické pojetí). Právě s ohledem na analýzu slov ve větách (v řečtině) rozlišuje Aristoteles celkem 10 k.: podstatu (např. člověk), kvantitu (např. dvouloketné), kvalitu (např. bílé), vztah (např. poloviční), místo (např. na náměstí), čas (např. včera), polohu (např. leží), vlastnictví (např. má zbroj), činnost (např. řeže) a trpnost (např. je řezán). Toto rozlišení k. tvoří zřejmě podklad i pro pozdější klasifikaci tzv. druhů slov: k. podstaty odpovídají podstatná jména, k. kvantity číslovky, k. kvality přídavná jména, k. místa či času příslovce atd. Souvisí také se sémantickým rozlišením tzv. kategorémat a synkategorémat, tj. výrazů, jež mají samostatný význam bez větného kontextu, a výrazů, jež mají význam jenom v rámci větného kontextu (např. spojky). Z ontologického hlediska je relevantní rozdíl mezi podstatou, které je přisouzena samostatná existence a která je proto nositelem všech ostatních k. i podkladem predikace v jednoduchém výroku, a případky (symbebékota), kam spadají všechny ostatní k. První typ k. se člení na tzv. první podstatu, zahrnující individua, a druhé podstaty, tvořené druhovými a rodovými pojmy (první podstata může být v jednoduchém výroku vždy jenom subjektem, druhé podstaty mohou být subjektem i predikátem a k. samy vždy jenom predikátem). S odlišným pojetím k. se setkáváme v dějinách filozofie u dalších myslitelů. Nejznámější pokus o systematizaci nauky o k. nacházíme u I. Kanta, který vytvořil tabulku dvanácti k., založenou na dělení subjekt-predikátových výroků tradiční logiky podle kvantity, kvality, relace a modality. V každé z těchto čtyř tříd, které Kant chápal jako apriorní podmínky zkušenosti, rozlišuje tři druhy, např. v první třídě jednost, mnohost a veškerost, nebo ve čtvrté dvojice možnost-nemožnost, skutečnost-neskutečnost a nutnost-nahodilost. V moderní logice se s výkladem k. již nesetkáváme. Nauka o k. přešla do filozofie a je rozvíjena převážně jenom ontologicky orientovanými fil. směry. V empir. s-gii se termín k. používá také pro označení třídy, skupiny jevů se stejnými vlastnostmi – hovoří se např. o k. soc. struktury, zaměstnání apod. (viz kategorie sociální). Kategorizace je pak určitým druhem klasifikace.
category catégorie Kategorie categoria
Literatura: Aristoteles: Kategorie. Praha 1958.