Kontingentismus
kontingentismus – (z angl. contingent, to z lat. contingere = dotýkat se, obsahovat) – původně fil. koncepce fr. filozofa E. Boutrouxe, která do jisté míry ovlivnila také H. Bergsona; podle ní přír. jevy nejsou vzájemně spojeny žádným obecně závazným a nutným způsobem, ale váží se k sobě navzájem v zásadě náhodně, kontingentně, a proto také nepodléhají obecným zákonitostem. Zákonitosti jsou pouze produktem lidského rozumu, jsou hypotetické a lze je také jen přibližně ověřovat. Boutroux rozlišoval 3 ontologické úrovně – materiální, instinktivní a myslící při důrazu na prvotnost ducha. V základech biol. evoluce a samozřejmě celého psych. a soc. života spočívá svobodný, náhodný tvůrčí akt, který vede ke vzniku nového; nové nelze postihnout věd. zákony, které fixují pouze to, co je neměnné, nehybné a netvůrčí. K. stojí v ostré opozici vůči scientismu. V s-gii je pojem kontingence jako teor. koncept používán T. Parsonsem a v poslední době mu dal přímo kategoriální status N. Luhmann. Vychází se implicite z klasického aristotelovského a scholastického pojetí kontingence jako vzájemnéího styku dvou nezávislých substancí a jako nepřítomnosti determinace volby. Dyadický vztah je podle Parsonse charakterizován tzv. duální, podvojnou kontingencí, protože účastníci dyády – já a druhý – jsou současně jednajícími osobami a objekty orientace na sebe sama i na druhého. Kontingence roste s počtem interagujících osob. Pojem kontingence používá v sociologii organizace také R. Mayntzová. K. v s-gii může vést až ke krajnímu voluntarismu, jemuž se např. Parsons vyhýbá důrazem, jejž klade na skutečnost existence normativního a hodnotového řádu, který je sdílen všemi členy společnosti.
contingentism contingentisme Kontingentismus contingentismo
Literatura: Boutroux, E.: De l'idée de loi naturelle dans la science et la philosophie contemporaine. Paris 1895. Parsons, T.: The Social System. Glencoe, Ill. 1951.