Noosféra
noosféra – (z řec noos = rozum, myšlení; sphaira = koule) – sjednocený celek, v němž vyvíjející se společnost a příroda splývají, vzájemně se nejtěsnějším možným způsobem ovlivňujíce. Není to tedy společnost v prostředí sloužícím jí jako pasivní dodavatel látek a energie, ani přír. prostředí podrobené silnému působení soc. života. V n. se proplétají velice složitým způsobem zákony neživé a živé přírody, zákony společnosti a zákony lidského myšlení. Tato koncepce n. je součástí V. I. Vernadského teorie biosféry. Je vůbec prvním pokusem o věd. zobecnění evoluce naší planety jako uceleného kosmického, geolog. a antropol. procesu, tj. noogeneze. Podle Vernadského se biosféra ve 20. st. mění na n. především díky růstu věd. poznání a na něm založené spol. práce. Věd. myšlení se stává „planetárním jevem“ a „geologickou silou“. V průběhu noosférogeneze se osmysluje živelná komunikace mezi lidskými společenstvími a jejich živelné působení na okolní přírodu. Vernadský soudí, že je přitom možno nechat stranou státní celky, protože z noosférického hlediska i tzv. světová impéria vždy zaujímala jen jednotlivé díly souše a byla ve vzájemné rovnováze. Idea o sjednocení všeho lidstva se stává reálnou teprve dnes, i když je stále ještě jen v rovině ideálu. Je ale nezbytnou podmínkou vytvoření n. a Vernadský je přesvědčen, že lidstvo takové jednoty zákonitě dosáhne. Koncepce n. je fil. vyústěním jeho celoživotního díla. Byla souhrnně opublikována v r. 1988, více než 40 l. po smrti autora. Jako první začali ve svých publikacích termín n. používat v l. 1926–27 E. LeRoy a P. Teilhard de Chardin (poté, co na Sorbonně v l. 1922–23 vyslechli cyklus Vernadského přednášek o geochemii a biogeochemii). E. LeRoy se pokusil spojit představy o evoluci biosféry a o geologickém významu lidské činnosti s myšlenkou o určující roli ideální, duchovně-spiritualistické vrstvy skutečnosti. Známé a vlivné pojetí n. P. Teilharda de Chardin, založené na poznatcích přír. věd a na teologické koncepci světa, rozlišuje 4 zákl. globální úrovně evoluce: předživot, život, myšlení a nadživot. Fenomén člověk představuje ve vývoji přírody kval. skok. Ještě významnějším skokem ale je na konci třetihor vznik vědomí, díky kterému se člověk stává spolutvůrcem evoluce. Na úrovni „nadživota“ musí ustoupit věda víře. Teilhardova koncepce n. navazuje na tradice naturfilozofie. Z pozice humanisty-přírodovědce hledá způsoby léčení konfliktů soudobého světa.
noosphere noosphère Noosphäre noosfera
Literatura: Chardin, P. T. de: Vesmír a lidstvo. Praha 1990; Kaznačeev, V. P.: Učenije V.I. Vernadského o biosfere i noosfere. Moskva 1989; Vernadskij, V. I.: Filosofskije mysli naturalista. Moskva 1988; Serafin, R.: Noosphere, Gaia and the Science of Biosphere. Environmental Ethics, 1988, č. 2.