Obrdlík Antonín
Obrdlík Antonín
ve Veselí nad Moravou (okr. Hodonín)
pravděpodobně v Lexingtonu (USA)
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně studoval filosofii a filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (PhDr. 1930, část disertace Problémy revoluce byla otištěna v revui Moderní stát), v letech 1928–29 přitom zároveň studoval ve Štrasburku a na Sorbonně v Paříži. Paralelně ke středoškolskému a vysokoškolskému studiu studoval housle na brněnské konzervatoři. V letech 1935–37 získal stipendium pro studijní pobyt ve Spojených státech a ve Velké Británii a podnikl také studijní cestu po Francii, Itálii a Švýcarsku, na níž se věnoval především tématu politického vůdcovstvím. V roce 1938 dosáhl habilitace na filosofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě prostřednictvím spisu Povolání a veřejné blaho (1937), vyučovat však již nezačal. Následujícího roku spolu s manželkou Soňou, dcerou I. A. Bláhy, a s rodinou uprchl přes Rakousko do USA. Dva roky byl hostujícím profesorem v Cleavlendu a Delware, od roku 1941 se z podnětu Jana Masaryka stal tajemníkem velvyslanectví československé exilové vlády ve Washingtonu. V roce 1946 byl přeložen na ministerstvo zahraničních věcí do Prahy, kde pracoval v oddělení pro OSN. Na podzim 1946 obnovil činnost soukromého docenta sociologie, tentokrát na Masarykově univerzitě v Brně, ale již v zimě roku 1947 vyhrál konkurz do sekretariátu OSN v Lake Success (USA). Zde setrval na různých pozicích, jejichž součástí byly i časté mise politického pozorovatele v Africe, až do penzionování v roce 1967, po kterém se pravděpodobně vrátil k příležitostné přednáškové činnosti na amerických univerzitách.
Z Obrdlíkovy biografie je patrné, že sociologii se měl možnost intenzivně věnovat pouze v období první republiky. Vedle samotné výzkumné činnosti nelze přehlédnout jeho podíl na organizaci a realizaci výzkumů sociologického semináře Masarykovy univerzity a na redakční práci v Sociologické revui, zejména rozsáhlé přehledy o knihách a časopisech, které dělal s Brunem Zwickerem (po roce 1945 tuto funkci převzala především Obrdlíkova sestra Juliana Obrdlíková). V nich sledoval hlavně práce z obecné sociologie, sociologie politiky a problematiky státu a práva. V těchto oblastech dominoval jeho zájem o praktické problémy demokracie, voleb a veřejného mínění (což bylo i předmětem analýz pro OSN při některých jeho pozdějších afrických misí). V rámci habilitačního spisu jako první uvedl do české sociologie problematiku měření postojů. Obecně metodologická a metodická část spisu je pravděpodobně nejcennější částí práce, ačkoli právě metodika provedeného empirického výzkumu se stala terčem (jen částečně oprávněné) dobové kritiky Otakara Machotky. Obrdlík (podobně jako Machotka) v něm využil své znalosti americké sociologie, resp. té části, která se zabývala měřením postojů („sociálních attitud“) a dotazníkové metody. Analyzoval přes 900 dotazníků rozeslaných poštou, ve kterých se měli respondenti formou uzavřených i otevřených odpovědí vyjádřit k pojmu veřejného blaha a seřadit povolání (profese) podle míry jejich sociální prospěšnosti a toto seřazení slovně zdůvodnit. Kvantifikací této (ordinální) hierarchie (přičemž počítal četnosti na prvních a posledních třech místech respondentovi stupnice) Obrdlík vytvořil koeficient „utilitní prestiže“ jednotlivých povolání, se kterým mohl následně pracovat jako s kardinální proměnnou a vytvořit detailnější hierarchii povolání. Pomocí svého postupu zjistil také určitou profesní afinitu (tendence favorizovat v určité profesní skupině nejen sebe, ale i příbuzné profese) a profesní antagonismus mezi některými skupinami povolání. Vzhledem ke stavu dobové metodologie nesestavoval svůj relativně objemný vzorek náhodným výběrem, ale spíše intuitivní kombinací záměrného a kvótního výběru. To bylo oprávněným bodem Machorkový kritiky, ten však požadoval dosáhnout reprezentativity vyčerpávajícím šetřením. Podobný metodologický význam jako studii o prestiži povolání lze připsat stati Sociální mobilita jedné z našich venkovských obcí (Sociologická revue 1934), zpracované na základě terénního výzkumu ve Velké nad Veličkou. Válka a sociální proměny nasměrovaly Obrdlíkovu kariéru směrem od sociologie, nicméně za zmínku stojí jeho příspěvek o šibeničním humoru (1942), první významnější stať českého sociologa v American Sociological Review.
Knihy: Sociální mobilita jedné z našich venkovských obcí (Brno 1934); Povolání a veřejné blaho: Prestiž povolání a veřejné blaho ve světle sociálních postojů (Orbis, Praha 1937).
Studie: Americké ohlasy o evropské sociologii (Sociologická revue 1930); Miroslav Tyrš – sociální myslitel (Sociologická revue 1932); K pojmu revoluce (Moderní stát 1932); Na okraj dnešní doby (Moderní stát 1932); Sňatečnost, porodnost a úmrtnost ve Velké nad Veličkou (Vestník Československé akademie zemědělské 1933); Revoluce v oblasti života politického (Moderní stát 1933); Retrospektiva velmi časová: Poučení z osudu starověké a středověké demokracie (Moderní stát 1934); Sociologický předpoklad demokratické zahraniční politiky (Moderní stát 1934); Sociální mobilita jedné z našich venkovských obcí (Sociologická revue 1934); Gaston Richard – přehled jeho myslitelské práce (Sociologická revue 1934); Normalizace společnosti? (Nová práce 1934); New Deal (Nová práce 1934); O novou metodu v americké sociologii (Česká mysl 1934); K sociologii politické volby (Sociologická revue 1935); Sociální psychologie v pojetí L. L. Bernarda (Psychologie 1935); Sociologická studie o profesionálním antagonismu rolníků (Věstník Československé akademie zemědělské 1936); Social Attitudes of Czechoslovak Peasant toward other Occupational Groups (Social Science 1936); Social Activities in Czechoslovakia (American Sociological Review 1936); T. G. Masaryk, jeho místo a význam v české sociologii (Sociologická revue 1938); Odpověď doc. Dr. Otakaru Machotkovi (Sociologická revue 1938); Demokracie s jednou stranou? (Sociologická revue 1938); Masaryk a problém revoluce (Sociologická revue 1938); Bláhova politická teorie (Sociologická revue 1939); Gallows Humor. A Sociological Phenomenon (American Journal of Sociology 1942); In memoriam Dr. B. Zwickera (Sociologická revue 1946); Politická věda (Sociologická revue 1946); Vůdcovský typ T. G. Masaryka (Sociologická revue 1947).
Příspěvky ve sbornících: Sociologie ve službách odborníků Spojených národů (Sborník prací FF brněnské university 1970).
Sborníky: Pocta Innocenci Arnoštu Bláhovi k šedesátým narozeninám (Sociologický seminář Masarykovy university, Brno 1939).
Antonín Obrdlík je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.