Psychologie obecná
psychologie obecná – zákl. odvětví psychologie, nejednotně chápané, obvykle vymezované jako věda o obecných zákonitostech psychiky, platných pro všechna individua (H. C. Warren, 1934, 1958). Neshody se týkají toho, co má tvořit obsah systému p.o., ale nechybí ani zcela zamítavá stanoviska vůči ní. Např. G. W. Allport (1938) pokládá každou generalizaci lidské mentality za mýtus, protože nadměrně zdůrazňuje její interindivid. svéráz, sám však rozpracoval psychologii osobnosti, která by bez zobecňování poznatků o psychice lidských individuí byla nemožná. J. Drever (1952) odlišuje p.o. a psychologii osobnosti takto: první je věda o obecných zákonitostech duševního života, druhá o zvláštnostech charakteristických pro individ. osobnost. Psychika však není jen jevem specif. lidským, a proto je otázkou, zda do p.o. mají být zahrnovány i poznatky o chování zvířat, etologie, resp. srovnávací zoopsychologie, stejně jako poznatky o psychol. rozdílech lidí z hlediska pohlaví, rasy, kult. příslušnosti atd. Proto se také rozlišuje p.o. a diferenciální psychologie. H. B. English a A. Ch. Englishová (1958) chápou p.o. jako oblast psychologie, která studuje to, co platí o individuích obecně, na rozdíl od diferenciální psychologie, která se zabývá tím, co platí (what is true) o jednotlivých (particular) individuích nebo spec. třídách. Uvádějí další dva možné významy pojmu p.o.: a) syntéza nebo zobecnění faktů a principů společných všem oborům (branches) psychologie, včetně obecné metodologie; b) aspekty psychologie, které daný autor považuje za fundamentálně důležité. J. P. Chaplin (1968) vymezuje p.o. jako obsáhlou syntézu všech výsledků a teorií v oblasti psychologie. K. K. Platonov (1972) podává „projekt systému psychologie“, v němž p.o. zařazuje do kategorie teor. psychologie a chápe ji jen jako dějiny psychologie, fil. psychologii a metodologii psychologie. W. Traxel (1974) poznamenává, že p.o. se snaží nacházet zákony platící nezávisle na individ. zvláštnostech a že je založena na faktu, že psych. projevy různých individuí jsou ve svých zákl. rysech stejné. V behavioristicky orientovaných systémech psychologie se pojem p.o. používá jen zřídkakdy, obvykle jen jako název učebnice se širokým záběrem psychol. poznatků, aniž je definován (např. M. J. Moskowitz a A. R. Orgel, 1969, aj.).
Aplikujeme-li obecně přijímaný model psych. činnosti vyjádřený formulí: psych. reakce (proces) je funkcí psych. dispozic (osobností) a situace (R = f (O,S), přičemž S = situace, O = celek psych. dispozic), potom fenomenologický systém p.o. se skládá z: a) psych. procesů kognitivních (vnímání, představ, myšlení, paměti) a emocionálně motivačních, b) psych. dispozic pro výkon (schopností), pro energetizaci psych. činnosti (temperament), pro hodnocení situace (postoje) a pro zacílené jednání (motivy). K tomu přistupuje ještě hledisko determinace psych. jevů, tj. dial. vztah mezi biol. a sociokult. činiteli jejich změn, a hledisko jejich geneze v rámci těchto determinant. Logicky je ještě v systému p.o. objasněno dvojí téma: obecná teorie psych. činnosti a psychol. metodologie. Všechny tyto aspekty psych. jevů se v systému p.o. uplatňují ovšem jen v obecné rovině. Jejich specif. rozpracování je předmětem zvláštních psychol. věd.
general psychology psychologie générale allgemeine Psychologie psicologia generale
Literatura: McKellar, T. P. H.: Allgemeine Psychologie. In: Arnold, W. – Eysenck, H. J. – Meili, R. eds: Lexikon der Psychologie. 1987; Platonov, K. K.: O sistěme psichologii. Moskva 1972.