Socializace anticipující

socializace anticipující – (z lat. anticipere = brát napřed, vycházet vstříc) – osobitý způsob přípravy jedince na členství v soc. skupině, resp. proces, jímž si jedinec vstřícně osvojuje normativní a hodnotový systém a vzorce chování, napodobuje některé vnější behaviorální a jazykové projevy členů referenční skupiny (v pojetí H. H. Hymana a R. K. Mertona), získává její symboly a různá vnější označení, soustavně se informuje o její činnosti atp. Jeho adaptace je potom relativně rychlá, protože členství bylo anticipováno, tedy vlastně předběžně připraveno. Oslabuje se tím však identifikace s vlastní, členskou skupinou, a participace na jejích aktivitách, což může vést k sankcím ze strany skupiny. Reálný průběh tohoto procesu je značně složitý. Je výrazně individualizován v závislosti na povaze členské a referenční skupiny i na osobnostních dispozicích daného jedince. Obecně lze s.a. pokládat také za jeden z důležitých mechanismů soc. vzestupu ve statusovém systému dané společnosti. Jistým opakem procesu s.a. je stav sociálního vykořenění, do něhož se člověk dostává tehdy, je-li referenční skupina, v níž usiluje o členství, uzavřena, nepřijímá jej, zatímco původní členská skupina na něj vykonává nátlak, resp. provede ostrakizaci (viz ostrakismus). Srovnávací studia ukazují, že vztah ke členům, kteří se od skupiny oddělili nebo hodlají odpadnout, je hostilnější, agresivnější a kritičtější než vůči nečlenům nebo někdy dokonce i vůči otevřeným nepřátelům.

anticipatory socialization socialisation anticipante antizipierende Sozialisation socializzazione anticipante

Literatura: Merton, R. E.Kitt, A. S.: Contributions to the Theory of Reference Group Behavior. In: Merton, R. K.Lazarsfeld, P. F. eds.: Continuities in Social Research: Studies in the Scope and Method of the American Soldier. Glencoe, Ill. 1950.

Miloslav Petrusek