Sociologie reflexívní

sociologie reflexívní – spec. varianta sociologie sociologie, jejímž tvůrcem je am. sociolog A. W. Gouldner, který v knize The Coming Crisis of Western Sociology (1970) za její zákl. úkol považoval odhalení příčin krize buržoazní společnosti, již spatřoval především v depersonalizaci člověka, v rozkladu celostního pohledu na svět a v antinomii mezi poznáním a mocí. V procesu spol. nápravy má sehrát právě s-gie mimořádně význ. roli jako podstatná složka soc. poznání; jeho formativní spol. úlohu však s.r. evidentně přeceňuje. Odtud vyplynul její pozdější intenzívní zájem o postavení intelektuálů v moderní společnosti, který vedl až k pojetí věd. a tech. inteligence jako nové třídy. Předpokladem úspěšného soc. působení s-gie, současně však také vysoké úrovně jejích poznávacích kvalit, je schopnost kritické sebereflexe samotných sociologů, která jediná umožňuje odhalit komplex činitelů, jež s-gii utvářejí, ale i deformují. Hlavním tématem s.r. je proto kritická analýza role a postavení sociologa i oficiální s-gické vědy, zejm. akademické sociologie, ve společnosti. Ta má probíhat prostřednictvím studia každodenních aktivit sociologa, protože právě znalost jejich struktury umožňuje odhalit skrytý podtext sociologova přesvědčení a jeho zákl. věd. orientace. Tím s.r. na jedné straně zřetelně navazuje na tradice klasické sociologie vědění, na druhé straně však také reaguje na některé podněty sociologie každodennosti, interpretativní sociologie a tzv. radikální sociologie. Předpokladem porozumění jiným je podle s.r. porozumět sobě samému, v tomto případě upevnit sebepoznání sociologa, jeho uvědomění si, kým a čím je v konkrétní společnosti v daném čase a jak jeho soc. role a osobní praxe ovlivňují jeho práci jako sociologa a jeho postoje jako občana.

Gouldnerova s.r. vědomě navazuje na sokratovskou výzvu ke kritickému sebepoznání, což zdůvodňuje především rozlišením informace a vědomí: informace je neosobní, je součástí objektivizované kultury, zatímco vědomí je spojeno s lidmi, je vztahem k informaci. Úlohou sociologa proto není pouze shromažďovat informace, ale především dosahovat moudrosti v antickém, sokratovském smyslu, a tuto moudrost zprostředkovávat veřejnosti. S.r. tak vede kritický boj na dvou frontách: proti akademické s-gii reprezentované všemi odrůdami abstraktně teoretizující s-gie (v době vzniku s.r. zejm. strukturálně funkcionalistické), současně ale také proti empiricismu novopozitivistické provenience (tím navazuje na myšlenkové dědictví Ch. W. Millse a new sociology). Oba směry obviňuje především ze sepětí se „státem blahobytu“ a s polit. establissementem. Sama proti tomu formuluje svůj ideál autonomní s-gie, která sice působí v rámci daného soc. systému, ale zachovává si od něho nutný kritický odstup. V poslední fázi svého intelektuálního vývoje přešel Gouldner ke kritice marxismu, jímž se sám původně inspiroval. Sama s.r. byla předmětem kritiky nejen ze strany konzervativní s-gie, ale i některých radikálních sociologů, např. R. Blackburna, M. Shawa, M. Nicolause, pro něž byla stále málo kritická a zejm. svým pojetím sociologa jako „člověka meditujícího nad vlastním pupkem“ málo potenciálně spol. angažovaná. Kriticismus s.r. se jejím kritikům jevil dílem jako verbální, dílem jako nepřiměřeně moralizující. Jako samostatný směr se s.r. neustavila, vlivněji působila v rámci tzv. alternativní sociologie, jako její součást.

reflexive sociology sociologie réflexive reflexive Soziologie sociologia riflessiva

Literatura: Bottomore, T. B.: Sociology as Social Criticism. London 1975; Gouldner, A. W.: The Coming Crisis of Western Sociology. New York 1970; Gouldner, A. W.: The Future of Intellectuals and the Rise of the New Class. New York 1979; Gouldner, A. W.: The Two Marxisms. New York 1980.

Miloslav Petrusek