Sociologie rumunská

sociologie rumunská – zrodila se v polovině 19. st., ve stejné době jako ekonomické, soc. a polit. změny vyvolané revolucí z r. 1848. Ačkoliv někteří historiografové ztotožňují zrod s.r. s momentem, kdy byla institucionalizována na akademické úrovni (konec 19. st.), nová hodnocení (Ion Ungureanu) zdůrazňují i předcházející stupně jejího vývoje. Od samého začátku měla s.r. (díky revol. kontextu, ve kterém se objevila) hluboce nár. charakter. Byla zaměřena na hist. problémy epochy přechodu od feudalismu ke kapitalismu, který v Rumunsku probíhal déle než v ostatních evrop. zemích, a na jejich praktické objasnění, na studium a debaty o takových ideách, jako je pokrok, svoboda, nár. historie, národ, stát, modernizace aj. Jako ostatní nár. s-gie vznikající ve stejné době vyvíjela se s.r. zpočátku v těsném vztahu s příbuznými vědami – s historií, ekonomií, polit. vědou – i s takovými obory, jako je zemědělství nebo medicína. Vznikaly obsáhlé empir. studie venkovského života, hospodářství zemědělských usedlostí, zdraví lidu apod. Uvádějí se 3 stadia vývoje s.r.:

1. Stadium „předchůdců“ (polovina 19. st.), které zahrnuje osobnosti jako Ion Heliade Radulescu, Nicolae Balcescu, Ion Ghica, Mihail Kogalniceanu, George Baritiu, Simion Barnuțiu a další, zabývající se vztahy mezi společností a národem, individualitou a sociabilitou, revolucí a reformami, soc. strukturou aj.

2. Období „zakladatelů“ (konec 19. st. a začátek 20. st.), ke kterým patří Vasile Conta (teorie vln soc. hnutí), Constantin Dimitrescu-Iasi (systémy vzdělání, originální teze o vztahu mezi soc. dělbou práce a morálním řádem), Alexandru D. Xenopol (teorie náhodného řetězení hist. a spol. faktů), Spiru Haret (autor pozitivistického pojmu „mechanismus sociánlní“), Dumitru Draeghicescu (teorie demokratizace kultury a aristokratizace mas), Gheorghe D. Scraba, Nicolae Fundateanu a Henric Sanielevici (vedl s.r. od evolucionismu k pozitivismu) aj.

3. Stadium „dospělosti“ (před 2. svět. válkou), které obsahuje teor. a praktické příspěvky svět. známé bukurešťské sociologické školy (též školy monografické), založené a vedené Dimitriem Gustim. Ovlivněn něm. školou s-gickou, psychol. a fil. (zejm. Paul Barthem a Wilhelmem Wundtem) vyvinul Gusti operacionální model monografického výzkumu soc. reality („schéma rámcových manifestací“ vycházející ze zákona „sociologického paralelismu“), který vytvořil možnosti pro syntézu soc. věd v operacionálním rámci. V aplikaci na spec. soc. jednotky (vesnici, město, rodinu, církev aj.) umožnil tento model odhalit jejich hlavní konstitutivní (ekon. a spirituální) a regulující (soudní, polit.) manifestaci a její determinovanost simultánními a recipročními činnostmi čtyř elementů: kosmologického, biol., psychol. a hist.

V období mezi r. 1926 a 1945 bylo zpracováno několik monografických šetření interdisciplinárního charakteru (626 venkovských osad bylo studováno profesionály různých věd. sfér). Představitelé bukurešťské s-gické školy věnovali značné úsilí tvorbě Sociologického atlasu Rumunska, který měl podat obraz rumunské reality, avšak toto úsilí vyšlo nazmar, atlas nebyl dokončen pro válečné a poválečné podmínky ve společnosti. Prof. Gusti měl ideu vytvoření „sociologie národa“, která by pomohla procesu reforem v Rumunsku. Monografičtí pracovníci měli i prakticky intervenovat do systému, který zkoumali. Během příznivého období mezi 1. a 2. svět. válkou byla v hlavním městském centru Rumunska založena Asociace pro sociální studia a reformy (1918), v r. 1921 přetvořena na Rumunský sociální institut, který se stal v r. 1938 Institutem pro sociální výzkum s velkým počtem odboček po celé zemi. Byly publikovány teor., metodol. a monografické informativní práce. Vycházela periodika The Archive for the Social Science and Reform a Romanian Sociology, do kterých vedle rumunských vědců přispívaly svět. známé osobnosti jako C. Bouglé, Gaston Richard, Léopold von Wiese, Werner Sombart a Carle C. Zimmermann. Na podzim 1939 měl být v Bukurešti pořádán 14. mezinárodní sociologický kongres, setkání se však neuskutečnilo kvůli válce. Pod supervizí prof. Gustiho byly publikovány 4 díly Rumunské encyklopedie (plánováno bylo celkem 6 svazků), do níž přispělo mnoho známých osobností i z oboru ekonomie, práva, psychologie, historie, antropologie, etnografie a medicíny. Mezi význ. rumunské sociology té doby patřila řada asistentů a studentů prof. Gustiho: Henry H. Stah, Anton Golopentia, Traian Herseni, Gheorghe Vladescu Racoasa, Mircea Vulcanescu, Octavian Neamțu a další. K dalším akademicky orientovaným osobnostem s.r. se řadí: Stefan Zeletin, Petre Andrei, Mihai D. Ralea, Nicolae Petrescu, Eugeniu Sperantia, Virgil I. Barbat, Constantin Sudeteanu, Alexandru Claudian, George M. Marica.

Zavedením kom. režimu v Rumunsku brutálně zastavilo rozvíjení tradic rumunské s-gické školy. Akademická oddělení, instituce a časopisy byly zrušeny a projekty vypracované monografickou školou byly opuštěny. Od r. 1964 byla s.r. reinstitucionalizována založením několika výzk. center (Bukurešťské sociologické centrum, Sociologická laboratoř vzdělávacího systému, Sociologická laboratoř urganistiky a další) a v r. 1965 byly znovu zavedeny „kursy vyššího vzdělání“, z nichž se začaly tvořit specializované sekce s-gie spojené s fil. fakultami v Bukurešti, Cluji a Iasi. V r. 1976 byly tyto sekce opět rozpuštěny, protože kom. autority považovali stávající počet sociologů (kolem 500) za postačující. Navzdory ideol. tlakům režimu se skromnými silami a ubohými finančními prostředky byla během tohoto období sepsána řada s-gických studií pojednávající o zákl. aspektech urbanizace a industrializace, o teritoriální migraci, pracovní fluktuaci, soc. mobilitě a struktuře, rodinných záležitostech. V pracích o vzdělávání, kultuře, náboženství, delikvenci mladistvých, kriminalitě atd. dominovali mladí autoři. Skupina zabývající se historií s.r. (Stefan Costea, Maria Larionescu, Ion Ungureahu) zjistila, že v období od r. 1944 do r. 1980 bylo na tomto poli v Rumunsku publikováno 393 knih, 3 404 článků v časopisech, z toho 888 studií; kromě toho bylo zpracováno dalších 569 studií. Některé práce byly publikovány v tehdy jediném rumunském s-gickém časopise Viitorul social (Sociální budoucnost), který byl založen v r. 1972.

V současnosti prochází s.r. širokým procesem reinstitucionalizace a reorganizace. Vyvinuly se nové vzdělanostní struktury (státní i soukromé) a výzk. struktury v Bukurešti, Cluji, Sibiu, Temešváru, Tg. Mures, Iasi. V Bukurešti např. funguje Sociologický ústav Akademie, Výzkumný ústav kvality života, Centrum pro urbánní a regionální sociologii, 5 agentur pro výzkum veř. mínění, s-gická fakulta a fakulta soc. péče na univerzitě v Bukurešti, s-gicko-psychol. fakulty na nově vytvořených soukromých univerzitách. Po r. 1990 se ustavila Asociace sociologů v Rumunsku, která má asi 300 členů. V dřívějším časopise Viitorull social byly obnoveny tradice časopisu Sociologia Romanesca (vychází 6 čísel za rok). Romanian Journal of Sociology vychází 2x ročně v angličtině a francouzštině. Největší část všech současných aktivních sociologů v Rumunsku (více než 35 %) pracuje na poli výzk., čtvrtina na školách a univerzitách, ostatní v praktických oblastech.

Rumanian sociology sociologie roumaine rumänische Soziologie sociologia rumena

redakce z materiálu poskytnutého Sorinem Radulescu