Společnost internacionální (PSpol)
Společnost internacionální
Pojem „internacionální“ či mezinárodní společnost není úplně totožný s pojmem „globální společnost“, ačkoliv počátek mají z hlediska časového zhruba stejný: poukazují pouze na poněkud odlišné aspekty problému a kladou poněkud odlišné akcenty v zásadě na týž „sociální útvar“. Evan Luard, který s pojmem „internacionální společnosti“ přišel v roce 1990, se nejprve ptá, zda cosi takového vůbec existuje. Sociologie byla donedávna zvyklá uvažovat v rámci národních států, jazykových komunit a národních sociologií. Mezi jednotlivými státními útvary či celky existují více či méně podstatné rozdíly v kultuře, náboženství, v politické ideologii vládnoucí i odbojnické, samozřejmě v jazyce i řeči, v životním způsobu a civilizační úrovni atd., na druhé straně ale uvnitř národních společenství existují rozdíly třídní, profesní, vzdělanostní apod., které odlišné národnostní celky spíše spojují než rozdělují (to ostatně věděl již starý Marx, když uvažoval o tom, že „proletariát nemá vlast“, což bylo ve své době jako heslo pobuřující, věcně však odkazovalo na internacionální podobnost sociálně třídního postavení, které stojí nad národními diferencemi). Klasici sociologie, ještě Durkheim i Weber, chápali společnosti spíše jako integrované komunity spojené nějakou formou sociálního konsenzu či solidarity.
Luard chce ukázat, že soudobý svět má podobné znaky jako každá společnost: není-li ještě integrovaný, je rozhodně vzájemně propojený. Ještě před sto lety byly vzájemné vztahy mezi státy vlastně relativně marginální, dominovala jistá podstatná míra autochtonnosti a současně vysoká míra nevědomosti o vnějším světě (samozřejmě u širokých vrstev populace). Dnes má každý občan permanentní, dokonce nezřídka nechtěné vědění o vnějším světě, svět je komunikačně propojen, je diplomaticky a obchodně svázán v nedělitelný celek. Co je ale podstatnější, je nejen to, že svět se technicky homogenizuje, ale také to, že se homogenizuje ideově, duchovně, že se stává uniformní v módě a zábavě, ve sportu aktivním i pasivním atd. To, co dříve diferencovalo, dnes spojuje: „Vědomí provázanosti je navíc posilováno dalšími způsoby, zejména masovou turistikou, trvalými styky s dříve cizími či cizokrajnými kulturami, drobnou směnou i masivními obchodními transakcemi.“
Internacionální společnost není – řečeno oblíbenou dichotomií Durkheimovou – čistou společností „organické solidarity“, je společností individualizovaných cílů, jejichž realizace však vyžaduje stále vyšší míru vzájemné kooperace („organické solidarity“). Pro tuto společnost je příznačné, že si vytváří „internacionální ideologii“, která je svým způsobem analogií středověkého dynasticismu a náboženství a novověkých nacionalismů. A tak internacionální společnost je 1. sférou střetání idejí (nikoliv králů, dynastií a vůdců), 2. společenstvím bez jasných hranic, které by stanovily, kde se „zápas“ odehrává, 3. loajalita se přesouvá z národního celku na vyšší celek, 4. vytváří se odlišný obraz nepřítele, který není svázán s nacionalistickými předsudky, 5. mění se povaha aliancí a 6. spolu s ekonomickými vztahy, které v podstatné míře určují povahu internacionální společnosti, roste dynamicky role techniky a vědy.
A ještě jinak – je to svět komplexity, diverzity, decentralizace, existence transnacionálních hnutí a současně rostoucí nerovnosti mezi jednotlivými oblastmi internacionální společnosti. Luard jako odborník na mezinárodní politiku a dějiny Organizace spojených národů v podstatě jen systematizuje to, co se z jiných teorií již vědělo nebo dnes ví, sympaticky však ukazuje, že i klasické sociologické teorie mohou v nových kontextech nabývat nové životnosti.
Pojem „internacionální společnost“ není – jak řečeno úvodem – úplně totožný s pojmem globální společnost (s globalizovaným světem), sluší se však připomenout, že existují souvislosti, které tento pojem osvětlují z jiných hledisek a jinak. Featherstone, Lash a Robertson se pokusili uspořádat soubor textů, v nichž „dekonstruovali“ klasické ideje národního státu a národní suverenity, zejména však ukázali, jak se globalizují („internacionalizují“) „mikrokosmické praktiky“, tedy v podstatě každodenní chování a rozhodování lidí v postmoderním světě.
Literatura:
Featherstone, M., Lash, S. and Robertson, R. 1995. Global Modernities. London: TCS
Luard, E. 1990. International Society. London: Macmillan
Viz též heslo společnost globální ve Velkém sociologickém slovníku (1996)