Společnost skladebná (PSpol)
Společnost skladebná
Krize 30. let i vznikající totalitní režimy (na sklonku 30. let šlo jednoznačně o Itálii, obecně nepřiznaně o sovětské Rusko a teprve od poloviny 30. let o nacistické Německo) vyvolaly v život řadu prací, které se nechtěly smířit s aktuálním stavem věcí a nabídly filozofickou reflexi dobové krize. Šlo zejména o Člověka ve věku vyrovnání od Maxe Schelera (1927), Člověka a společnost ve věku přestavby Karla Mannheima (1935), Osud člověka v současném světě Nikolaje Berďjajeva (1934) a Duchovní situaci doby Karla Jasperse (1931). Nejvýznamnějším českým příspěvkem do této „diskuse o stavu světa“, který vyústil v pozitivní návrh rekonstrukce společnosti, byla Krise demokracie Josefa Ludvíka Fischera, která vyšla v Brně v roce 1933 a jíž předcházela kniha Třetí říše, v níž je náčrt skladebné společnosti již obsažen – v polemice s nacistickým korporativismem a sovětskou verzí marxismu.
J. L. Fischer v podstatě koncipuje – z dnešního hlediska – utopickou vizi alternativy k demokratické a kapitalistické společnosti (přesně rozuměl tomu, že kapitalismus a demokracie se vzájemně „existenčně“ podmiňují): oba systémy jsou v krizi, zejména klasická parlamentní demokracie a její instituce. Fischer proto navrhuje (v rámci své rozvinuté „kvalitativní filozofie řádu“) nové společenské uspořádání, které by společnost „deproletarizovalo“, aniž by se stalo „proletářskou společností“, a které by vyloučilo nedostatky parlamentní demokracie. Východiskem Fischerova schématu, jež se v úhrnu právem pokládá za první velkou strukturálně funkcionální teorii společnosti (která předchází Parsonsovi atd.), je koncept kvalitativně uspořádaných funkcí: aby společnost fungovala, musí realizovat množinu funkcí, které jsou a) více či méně autonomní (vyšší míra autonomie zvyšuje „kvalitu“ funkce) a b) kvalitativně seřazené. Kvalitativní pořadí je v zásadě dáno rozdělením funkcí na záchovné a rozvojové (v terminologii teorie „transgresivní společnosti“ jde o aktivity repetitivní, reproduktivní, každodenní na straně jedné a na aktivity inovativní, transgresivní na straně druhé). Každé funkci odpovídá instituce: čím je instituce funkci přiměřenější, tím spíše je dosahováno funkcionálního optima, které je smyslem skladebné společnosti.
Fischer uvádí v zásadě čtyři druhy funkcí: a) funkce orientované ke změně přírody a vnějšího prostředí, tedy zemědělství a průmysl (funkce ekonomické, které ve svém institucionálním komplementu zahrnují také směnu), b) funkce orientované k lidské bytosti jako biologickému a organickému systému (funkce hygienické včetně tělovýchovných), c) funkce orientované k lidskému subjektu jako k sociálnímu organismu (politické funkce, regulativní funkce zajišťující legalitu a legitimitu řádu) a konečně d) funkce zaměřené na tvorbu nových kulturních hodnot (věda, umění, ale i výchova). Není nesnadné identifikovat adekvátní instituce (ekonomické, medicínské, tělovýchovné, právní, státní, umělecké atd.), které by měly naplňovat v nejvyšší možné míře své funkcionální poslání.
V rámci své koncepce skladebné společnosti (z dnešního pohledu poněkud sofistikované a samozřejmě již v mnoha ohledech překonané) Fischer formuluje mnoho podnětných idejí, které by nemusely upadnout v zapomenutí. Například připisuje enormní význam plebiscitu (referendu), protože jen referendum se mu zdá garantovat legitimitu správněpolitických aktivit a výkonných orgánů (žádá referendum dokonce i pro vládní program), chápe velmi přesně, že moderní ekonomika musí do svého fungování do jisté míry zakomponovat prvek plánování (aniž se ruší podstata kapitalismu jako socioekonomického systému) a především musí „probíhat na světové úrovni“.
Celá stavba skladebné filozofie včetně její sociologické části je polemicky zahrocena proti liberálnímu kapitalismu, kolektivistickému socialismu a korporativistickému fašismu (a nacionálnímu socialismu). Současně Fischer nabízí jakousi retrospektivní filozofii dějin, když konstatuje, že z hlediska jeho pojetí byl středověk nábožensky kvalitativní, modernita předmětně kvantitativní a skladebná společnost předmětně kvalitativní. Dominantním tématem všeho Fischerova usilování byla rekonstituce řádu, v tomto případě na kvalitativně vyšší úrovni, než si představoval Comte ve své slavné devize – Řád (sociální statika) a Pokrok (sociální dynamika).
Literatura:
Fischer, J. L. 1932. Třetí říše: Úvodem do současného politického stavu. Brno: Sociologická revue
Fischer, J. L. 1933. Krise demokracie, sv. 1. a 2. Brno: Index (reedice Praha: Karolinum, 2005)
Viz též heslo demokracie nebo řád ve Velkém sociologickém slovníku (1996)