Profetismus
(přesměrováno z Věštba)
profetismus – (z řec. profétés = věštec, prorok) – nevěd., resp. mimověd. způsob a druh vypovídání o budoucnosti, postižení a uchopení budoucnosti na základě jiných než věd. metod a poznatků. P. jako systém je založen na jednotlivých proroctvích, která se vyskytují ve 3 pojetích. 1. Jde o zvěstování proroků, což je spíše oznamováním „božího záměru“ než vlastním předvídáním budoucnosti. Proroci jsou ti, kdo „mluví za druhého“, tj. za boha, lidé, jejichž prostřednictvím bůh sděluje svou vůli, záměry a příslušnou představu budoucnosti. Objevují se ve všech náboženstvích. Významnou hist. a liter. památkou jsou tzv. knihy prorocké, tvořené souborem starozákonních textů. Autorství hlavních čtyř se připisuje čtyřem biblickým prorokům, Izaiášovi, Jeremiášovi, Ezechielovi a Danielovi, autorství zbývajících dvanácti dalším dvanácti prorokům, od Ozeáše po Malachiáše. Titulem „prorok“ jsou často označováni také zakladatelé a vůdčí postavy jednotlivých náboženství, jejichž hlavní funkcí je ovšem nikoli předvídat budoucnost, ale reformovat a reorganizovat spol. život (v křesťanství je to Ježíš Kristus, v islámu Mohamed, je to i zakladatel mormonismu J. Smith a další).
2. Proroctví je chápáno jako věštění, věštba, což je mystický úkon (viz mystika), jehož cílem je zjevení budoucnosti. Věštba se opírá o praktiky magie. Zpravidla se netýká budoucnosti jako celku, ale jen určité konkrétní budoucí události, která ovšem může mít značný celkový dosah. Existence proroků-věštců jako osob povolaných k odhalování budoucnosti byla původně bezprostředně spojena s náb. institucemi. Např. v delfské věštírně existovali spec. kněží zvaní proféti, kteří skládali ze slov vyslovených pýthií verše v hexametrech (se záhadným nebo dvojsmyslným významem), což byly odpovědi na položenou otázku, tedy „přeložená“ věštba. Za věštbu jsou považována tzv. mesiášská proroctví, ale i hist.-polit. proroctví (Nostradamovo proroctví nebo Libušina vize Prahy) a předpověď individ. budoucnosti, význ. události v životě konkrétního člověka. Možnost vyslovovat prorocké a věštecké předpovědi je obvykle zdůvodňována existencí nějaké vnější síly řídící svět a osudy lidí a vychází z představy o jedné předem určené a v podstatě nezvratitelné budoucnosti. Často se proto hovoří o „čtení v budoucnosti“. Bezprostředně bývá věštba výsledkem vizí, slyšení hlasů, extází, snů, transů, přičemž tyto stavy mohou být u prorokující osoby uměle navozeny (zejm. pomocí různých omamných prostředků), mohou pramenit z jejího duševního stavu či duševní poruchy a nemoci, nebo jsou jí či jejím okolím jen záměrně předstírané. Věštba může být i výkladem různých „znamení“, např. vzhledu, uspořádání, struktury nějakého objektu (věštění z vnitřností obětních zvířat, ze směru letu ptáků, z křišťálové koule, hádání z ruky či karet apod.). Proroctví (či věštba) má podobu tzv. neúplné predikce, ve které chybí předpokladová část, tj. autor predikcí podává vysvětlení budoucnosti, aniž své závěry logicky zdůvodňuje z poznatků o přítomnosti a minulosti (to je současně hlavní rozdíl mezi „vědeckou“ a „mimovědeckou“ predikcí). Věštění individ. budoucnosti, zejm. pomocí horoskopů (viz astrologie), dodnes představuje v řadě zemí značně výnosný typ obchodního podnikání.
3. Za proroctví jsou považovány i předpovědi budoucnosti založené na běžné každodenní zkušenosti jedince, jeho domněnky či dohady, spojené s intuicí (význ. roli zde ovšem může hrát náhoda). Charakter takového proroctví mohou mít i logicky nezdůvodněné předpovědi vědců nebo literátů, v nichž nejsou dodrženy postupy věd. prognózy. V současné době má často pojem proroctví ironický podtext, který zdůrazňuje jeho pretencióznost, subjektivitu a nepodloženost.
prophetism prophétisme Prophetismus profetismo
Literatura: Abdyldajev, T. – Akunov, A. – Žumakanov, S. – Togusakov, O.: Filosofskij analiz problemy predviděnija. Frunze 1984; Bestužev-Lada, I. V.: (1970) Okno do budoucnosti. Praha 1973; Neher, A.: L' essence du prophétisme. Paris 1955.