Velkoměsto
velkoměsto – městské sídlo, resp. město, které je v daném hist. období a v daném geogr. prostoru pokládáno za velké. Podle čes. uzancí je to sídlo, v němž žije více než 100 tis. obyv. To však je kritérium, které se ustálilo v Evropě až ke konci 19. st. V současné době je patrná tendence považovat za v. sídla s více než 500 tis. obyvateli, která se projevuje zejm. ve velkých zemích, jako je USA. V minulosti byla za velká města pokládána sídla menší, v závislosti na celkové struktuře osídlení. V antickém Řecku, ale i ve středověké Evropě měla největší města pouze několik desítek tis. obyvatel a ještě na začátku 19. st. bylo v celé Evropě méně než 20 měst s více než 100 tis. obyvateli. S rostoucí velikostí měst se mění i jejich soc. organizace. G. Simmel poukázal na soc.-psychol. a kult. efekty života ve v., pozdější studie zkoumaly empir. velikost měst jako s-gickou proměnnou. S rostoucí velikostí města roste hustota obyv. i zastavění, podíl vícebytových domů, vzdálenost mezi pracovišti a bydlišti, dopravní a soc. přetížení center, ale také míra spol. dělby práce, soc. heterogenita obyv. i institucí a chování lidí. Specif. postavení mají v. v roli metropolí a center velkých aglomerací.
big city, metropolis métropole, grande ville Grosstadt grande città
Literatura: Burgess, E. W. – Bogue, D. J.: Urban Sociology. Chicago, Ill. 1967; Ogburn, W. F. – Duncan, O. D.: City Size as a Sociological Variable; Simmel, G.: Die Grosstädte und das Geistesleben. In: Peterman, T. (ed.): Die Grosstadt. Leipzig 1903.