Soukromí

soukromí – prostor, který není přístupný komukoliv, nýbrž pouze členům domácnosti a s nimi spjatým osobám. S. je definováno opozicí vůči „veřejnému“. Existence vlastního s. byla již ve starém Řecku považována za nezbytný předpoklad toho, aby člověk mohl vystupovat jako plnohodnotný člen polis. S. vlastní domácnosti tvořilo chráněné území, odkud vycházeli plnoprávní občané, aby se účastnili veř. života. Pozdější vývoj vedl ke svéráznému splynutí „soukromého“ a „veřejného“ do podoby feudálního panství a různých forem panství despotického, kdy výkon veř. moci se stal soukromou záležitostí feudálů či despoty a veř. prostředky nebylo možno odlišit od jejich osobního či rodového majetku. Renesance s. v původním významu je spjata se vznikem středověkých měst, po právní stránce byla autonomie s. podepřena pronikáním římského práva. Měšťanská společnost učinila ze s. svůj organizující prvek, a to až do té míry, že veř. prostor se posléze proměňuje v prostor pouze průchozí, na což upozorňují četní kritikové masové společnosti. Systém totalitní naopak usiluje o odbourání s. ve prospěch kombinace různých forem kolektivismu a státního dohledu. Tyto protikladné tlaky nebyly zdaleka úspěšné. Zatímco na Západě nejrůznější formy veřejné angažovanosti a sociálních hnutí nového tzpu nedovolují občanům ustrnout v konzumním s., na Východě se stal naopak ústup do s. masovou reakcí na tlaky režimu. Nalezení optimálního poměru v rozložení „soukromého“ a „veřejného“ v životě občanů patří nadále k nejaktuálnějším problémům demokracie a moderní společnosti (viz též věc veřejná).

privacy privée, retraite Privatsphere privato

Jan Keller

---

Viz též heslo společnost permisivní v Petruskových Společnostech (2006)