Sociologie tělesné výchovy

sociologie tělesné výchovy – s-gická disciplína zabývající se analýzou spontánně i na spol. objednávku vzniklých tělovýchovných systémů (v rámci tělovýchovy a školství) z hlediska jejich soc. účinnosti a kult. a soc. podmíněnosti. V návaznosti na sociosomatiku analyzuje ideály tělesné krásy, zdatnosti, přitažlivost určitých cest k dosahování těchto cílů v různých společnostech, spol. vrstvách a soc. skupinách. V užším slova smyslu se zabývá: 1. výukou sportu a tělocviku a s tím souvisejících znalostí, funkcí této výchovy v rozvoji, struktuře a fungování kulturního kapitálu; 2. s-gickým rozborem organizace této výuky, soc. postavením lidí, kteří se na této výuce podílejí; 3. soc. a kult. důsledky edukace v této oblasti, zejm. vznikem specifických, se sportem souvisejících a na jeho bázi vzniklých subkultur; 4. výběrem osob vhodných pro určité typy sportu a tělovýchovy vůbec. Pozornost je věnována úloze sportu a tělesné výchovy v resocializaci, rehabilitaci, kompenzaci somatických a psych., resp. soc. a kult. handicapů. Převážná část studií je věnována tělesné výchově dětí a mládeže, jejímu významu pro emancipaci žen, akulturačním účinkům (zejm. v souvislosti s westernizací a urbanizací), jejím účinkům v oblasti mravní, volní, polit. či světonázorové. Význ. problémem s.t.v. a psychologie sportu je výzkum socializace prostřednictvím sportu, sportovního výkonu a sportovního soupeření i otázka výchovných funkcí katarze vznikající jako nezamýšlený efekt tělovýchovných a sportovních aktivit. I když jsou převážně zdůrazňovány pozitivní důsledky tělesné výchovy, část studií zdůrazňuje problematičnost výchovných cílů v této oblasti, zejm. těch, které vycházejí z neodarwinistických tezí, předpokládajících, že sport a tělesná výchova je tím účinnější, čím více imituje boj, násilí, a z cílů sledujících výchovu ke konformitě, glorifikaci drilu jako výchovné metody, dále negativní výchovné působení takových jevů, jakými jsou snaha o dosažení vítězství za jakoukoli cenu, skrytý profesionalismus a komercionalismus, podplácení hráčů i funkcionářů, násilí ve sportu, doping, užívání anabolik apod. S.t.v. není dosud systematicky rozpracována a tvoří součást sociologie sportu a sociologie tělesné kultury, resp. zmíněné sociosomatiky. V bývalém Československu se jí zabývali mj. M. Tyrš, M. Smotlacha, M. Choutka, K. Straňai, F. Joachimsthaler, J. Merhautová, B. Svoboda a M. Vaněk.

sociology of physical education sociologie de l'éducation physique Soziologie der körperlichen Erziehung, Soziologie der Körpererziehung sociologia dell'educazione fisica

Literatura: Ball, D. W. – Loy, J. W. eds.: Sport and Social Order. Oxford 1973; Krawczyk, Z.: Filozofia a socjologia kultury fyzicznej. Warszawa 1974; Krockow, C.: Sport. Eine Soziologie und Philosophie des Leistungsprincips. Hamburg 1974; Vaněk, M. a kol.: Psychologie sportu. Rozbor psychických složek sportovního výkonu. Praha 1984; viz též sport, sociologie sportu.

Jiří Linhart
Vladimír Čechák