Sport

sport – (ze staroangl. disport = bavit se, roznášet, jehož základem je lat. disportare = rozptylovat se, bavit se) – jakákoliv pohybová aktivita, která má charakter hry (buď zápasu se sebou samým, nebo závodu s jinými) a realizuje se v rámci přesně stanovených pravidel a zásad fair play. V s-gickém pojetí vystupují do popředí další důležité charakteristiky: a) vysoký stupeň organizovanosti, opírající se o rozsáhlou síť mezinárodně, nár. i lokálně působících institucí a organizací (zákl. jednotkou je klub či sportovní oddíl); b) vysoký stupeň formalizace, projevující se složitými, po vzoru právních norem vypracovanými předpisy, normativy a principy výstavby org. základny soutěží i přípravy a výběru účastníků sportovních klání (viz např. definice amatéra, profesionála, věkových, váhových či výkonnostních skupin, které se soutěží mohou účastnit); tyto normy často (i podle názoru některých právníků) nahrazují či doplňují právní normy a vytvářejí faktický stav právní exteritoriality; c) vysoký stupeň profesionalizace a diferenciace rolí spjatých s provozováním, řízením a organizováním sportovních činností a přípravou na ně (role trenéra, manažera, učitele tělesné výchovy, rozhodčích, cvičitelů apod.); d) fungování s. jako modelu pro jiné typy činnosti, např. pro soutěže zpěváků pop music, volby královen krásy aj., které přejímají vnější rysy sportovních soutěží, inspirují se metodami hodnocení výkonu, které v nich vykrystalizovaly, i standardizací podmínek, v nichž výkon probíhá; e) výrazný hodnotový náboj (tzv. filozofie sportu) a ideol. komponenty prolínající všemi oblastmi s. a ústící (zejm. v některých s. a na vysoké úrovni výkonnosti) ve vyhraněný životní styl (životní sloh).

Ideologie s. má charakter jednak makrospol. úvah o poslání a soc. funkcích s. (např. olympismus, neodarwinistická interpretace s., komplex představ kolem fair play), jednak specif. úvah spojených s osobností sportovce, jeho mravním sebezdokonalením, vazbou tělesného a duševního ve s. i v životě (výrazně především u orientálních úpolových sportů, ale i v horolezectví, střelbě apod.). Komplexnost soudobého s. umožňuje zkoumat jej jako subsystém společnosti. Sportovní subsystém plní též vůči společnosti i jednotlivcům řadu soc. funkcí, především funkci zábavnou a relaxační, zdravotně profylaktickou a rehabilitační, soc. a polit., integrativní, výchovnou a brannou a stále častěji i funkce ekon. povahy. S. vstupuje dnes ve všech svých podobách do průmyslu volného času jako jeho důležitá součást. V evrop. zemích, ale i jinde (zejm. v rozvojovém světě) nabyl s. i význ. funkcí politických a ideologických, a to jak v souvislosti s politikou nár. obrození či sjednocení (viz turnerství, Sokol), tak v souvislosti s děl. tělovýchovou. Propojenost s. s politikou a ideologií umožňuje analyzovat jej jako součást širších soc. hnutí (např. nacionalismu, fašismu, feminismu či iredentistických hnutí), popř. hovořit o něm jako o svébytném soc. hnutí s vlastními cíli a reformními snahami (např. olympismus). Termín s., jak vyplývá z jeho etymologie, původně označoval různé zábavy, šprýmy a taškařice prováděné pod širým nebem, lov, myslivost a ptáčnictví, dostihy, tělesná cvičení a hry, především běh o závod, plavání, veslování, plachtění, zápasy, boxing a sázení všeho druhu.

Soudobý s. se vyvinul z tzv. insulárního systému tělesné výchovy a teprve pozvolna na sebe nabaloval disciplíny z jiných než evrop. kult. okruhů. Jádro sportovních disciplín dnes představují tzv. s. olympijské. Pro s-gii a geografii s. mají značný význam tzv. nár. s. (u nás např. fotbal, lední hokej), z nichž některé jsou velmi populární (často přesahují rámec jednoho státu), na olympijské hry však zatím nejsou z různých důvodů pravidelně zařazovány. Jde např. o golf, am. fotbal, kriket, baseball, řadu asijských úpolových s., popř. různé pastevecké a střelecké hry, konkurující v rozvojových zemích analogickým s. olympijským. Již z těchto důvodů není vhodné pokládat výsledky na olympijských hrách za jednoznačný ukazatel sportovní vyspělosti zúčastněných zemí, tím méně pak za ukazatel kult. vyspělosti obyv. Soudobý s. je diferencován podle řady hledisek, z nichž s-gicky relevantní jsou: 1. dělení na s. rekreační, výkonnostní a vrcholový, resp. na nesoutěžní a soutěžní; 2. odlišení s. masově rozšířených a těch, které teprve usilují o přízeň obyv.; 3. oddělení s. divácky vděčných a masově sledovaných diváky od s. vzbuzujících jen zájem odborníků a specialistů (část z těchto s. může být přitom oblíbena a masově provozována; u nás jde např. o plavání, kanoistiku, bruslení); 4. dělení na s. převážně mužské a převážně ženské; 5. dělení na s., které lze pěstovat dlouhodobě (např. šerm, jezdectví) a které nikoli. Do s-gických analýz vstupuje i diferenciace s. podle vlastního obsahu sportovní činnosti. Jde např. o důležité rozlišení na s. kolekt. a individ., s. technické a branné, nebo o vydělení s., v nichž dochází ke kontaktu se soupeřem. Pro specializované analýzy má význam i diferenciace s. podle převažujícího typu zátěže. Jde např. o s. spíše intelektuální či naopak náročné na sílu, vytrvalost apod. Rozdíly mezi jednotlivými typy s. jsou vděčným námětem sociologie sportu.

sport sport Sport sport

Literatura: Diem, C.: Weltgeschichte des Sports und Leibeserziehung. Stuttgart 1960; Eitzen, D. S.: Sport in Contemporary Society. New York 1979; Choutka, M.: Sport a společnost. Praha 1969; Jokl, E.Simon, E. eds: International Research in Sport and Physical Education. Springfield, Ill. 1964; Krawczyk, Z.: Natura, kultura, sport. Warszawa 1970; Lüschen, G. R. F.Sage, G. H. eds: Handabook of Social Science of Sport. Champaign, Ill. 1981; Olivová, V.: Lidé a hry. Historická geneze sportu. Praha 1980; Wohl, A.: Społeczne podłoze kultury fyzicznej. Warszawa 1961; viz též sociologie sportu.

Jiří Linhart
Vladimír Čechák


Viz též heslo sport v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)