Sokol
Sokol – tělových. organizace s širšími spol. funkcemi, význ. ovlivňující ideol. a polit. život čes. a čsl. společnosti v 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. st. a dodnes existující jak v čes. zemích, tak i v zahraničí. S. byl od počátku koncipován jako paramilitaristická organizace, schopná převzít i část bezprostředně vojenských povinností. Organizoval nejen sport a turistiku, ale i spol. život a volný čas, amatérské divadlo, taneční zábavy apod., zejm. na malých a středních městech a na venkově. Věnoval se i vzdělávací činnosti a plnil i charitativní funkce. I když do něho vstupovali lidé z nejrůznějších tříd a vrstev, převládaly v něm střední vrstvy, maloburžoazie a úřednictvo. Dělnictvo bylo organizováno spíše v děl. tělocvičných jednotách (DTJ), zakládaných od r. 1897, které byly v r. 1903 sdruženy do Svazu dělnických tělocvičných jednot (DTS) a později do Federace dělnických tělocvičných jednot (FDTS) (1921). S. vznikl v r. 1862 pod jménem Tělocvičná jednota pražská nebo Sokol pražský. Prvním starostou byl J. Fügner, prvním náčelníkem M. Tyrš, který byl také nejvýzn. ideologem S. Jednoty se postupně sloučily v Čes. obci sokolskou, později Čsl. obci sokolskou (ČOS). Největšího rozmachu dosáhl S. těsně před 1. svět. válkou, kdy 2541 jednot a 175 poboček ve 44 župách sdružovalo cca 639 tis. členů, dorostu a žactva. S. měl a má i své organizace v zahraničí, zejm. v USA, Rakousku, bývalé Jugoslávii i v dalších zemích. Představuje stále vlivnou organizaci krajanů, která udržuje styky s čsl. tělovýchovným hnutím. V době obou svět. válek se sokolové význ. podíleli v hnutí odporu. Po r. 1948 byl S. v Československu začleněn do jednotné organizace tělových. hnutí a jako samostatný ideově spol. směr ve státě i tělovýchově od té doby přestal působit. Jeho tradice však zůstaly živé. Krátce po listopadu 1989 byl zase obnoven. S. poskytl čes. národu svébytnou tělových. soustavu, hojně napodobovanou i v děl. tělovýchově a v zahraničí, i vzor efektivně působícího spolku, schopného účinně propojit tělovýchovné ideály s propagací nár. myšlenky. Význ. součástí ideového působení byly tzv. všesokolské slety, veř. cvičení, která přerůstala v demostraci nár. jednoty i polit. ideálů sokolského hnutí. Za Rakousko-Uherska se jich konalo 6, první v r. 1882. Za předmnichovské republiky proběhly 4, po válce již jen jeden (v r. 1948). Jejich funkci měly převzít spartakiády, které se však staly spíše povinnou demonstrací úspěchů social. tělovýchovy a neměly už mnohostranný soc. smysl. Ideologie S. byla nár., liberální, převážně antiklerikální, nikoliv však striktně protináboženská. S. byl za první republiky pokládán slov. nacionalisty za nástroj „čechizace“. V opozici vůči S. vznikl klerikálně katol. Orel.
M. Tyrš ve své rozsáhlé publicistické činnosti organicky propojil řadu různorodých myšlenkových impulsů: ideje A. Schopenhauera s myšlenkou kalokagathie i vzory přicházejícími z něm. turnerství. Národ byl v jeho představách ztotožněn s lidem („co lid nedokáže, nikdo nedokáže“), S. měl být nadstranický a sloužit národu („sokolství není pro strany, ale pro národ veškerý“). Za 1. republiky i v poválečném období se S. orientoval na myšlenkový odkaz T. G. Masaryka, E. Beneše i M. R. Štefánika. Vycházel z tradičních hodnot: z úcty k rodině, demokracii, z eticky založeného slovanství a z všelidského humanismu. Takto koncipované sokolství ovlivňovalo i hlavní proud nacionalisticky orientované čes. s-gie. Sokolstvím se zabýval E. Chalupný, příležitostně i jiní autoři.
Sokol (Falcon) physical training movement Sokols, Sokol Turnverein Sokol („Falke“) Sokol
Literatura: Ebel, F.: Náš poměr k Sokolstvu. Praha 1912.