Společnost tajná

společnost tajná – sdružení, organizace, spolek či klub utajující před veřejností svou existenci, ideologii, cíle, stanovy, členy, zvyky, obřady atd. – vše, co je důležité k identifikaci či posouzení činnosti. Někdy je utajování podmínkou existence s.t., jindy jde o dobrodružství, snahu odlišit se od ostatních anebo o pokračování ve zděděných tradicích. Pojítkem a silou s.t. je vzájemná důvěra jejích členů. Některá náb. a polit. hnutí měla ve svých počátcích ráz s.t. nebo alespoň některé její rysy, např. tajné schůze. S.t. bývají přísně výběrové, jsou často založené na patriarchálním organizačním principu, mají liberalizovanou strukturu, přesně rozdělené role. Členové bývají vázáni sliby, přísahami apod. Jedním z předobrazů s.t. jsou pýthagorejci (5. st. př. n. l.), mezi významnější z 18. st. patří např. ilumináti (A. Weishaupt), karbonáři (Itálie), děkabristé (Rusko), Ocelová srdce (Irsko). V Číně existoval od 5. st. Bílý lotos, z něhož vznikla řada dalších s.t., jako např. Hung (od 17. st. až do 2. svět. války), boxerové (od 18. do počátku 20. st.) apod. Pověstné jsou s.t. na bázi zednářství. S.t. vytvářejí i některé sekty, např. uctívači ďábla (viz satanismus), stoupenci hermetismu, okultismu, spiritismu. Mezi nejznámější s.t. v současnosti patří Ku Klux Klan, který vznikl v polovině 19. st. v jižních státech USA jako rasistická, protičernošská organizace. V r. 1871 byl sice rozpuštěn, ale obnovil se opět v době 1. svět. války. Za moderní s.t. lze také považovat mafii. Potřeba utajení činnosti některých s.t. je dána i jejich protizákonným, protispol. charakterem.

secret society société secrète Geheime Gesellschaft società segreta

Literatura: Lennhoff, E.: Tajné politické společnosti. Praha 1932; Schuster, G.: Die Geheime Gesellschaften, Verbindungen und Orden. Lipsko 1906.

Ferdinand Koudelka