Lamser Václav

Lamser Václav

24. června 1924 v Ujkovicích (okr. Mladá Boleslav)
26. ledna 1986 v Bielefeldu (Německo)

Vystudoval sociologii, filosofii a historii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (PhDr. 1948), během studia absolvoval studijní pobyt v Ženevě. Po komunistickém převratu nemohl dlouho působit v akademické sféře a pracoval mj. jako učitel, knihovník a dokumentátor ve Výzkumném ústavu řepařském v Semčicích nebo jako externí spolupracovník na sociálních výzkumech Výzkumného ústavu výstavby a architektury. Lamser nebyl členem KSČ a jeho profesionální vyhlídky nepříznivě ovlivňovalo také to, že se hlásil ke svému evangelickému náboženskému vyznání. Přesto jej Miloš Kaláb prosadil jako svého spolupracovníka nejprve v první polovině 60. let na na pražské Univerzitě 17. listopadu (pro zahraniční studenty) a od založení (1965) v Sociologickém ústavu ČSAV. V Sociologickém ústavu Lamser působil jako vedoucí oddělení metod sociologického výzkumu. V roce 1963 získal hodnost kandidáta věd (CSc.) za nepublikovanou práci Možnosti užití statistiky v sociologickém výzkumu; 1966–70 byl členem redakčního kruhu Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) a 1967–70 vědeckým sekretářem Československé sociologické společnosti při ČSAV. V letech 1969–70 byl na stáži na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Po návratu byl nicméně z polických důvodů propuštěn z ČSAV a pracoval na katedře sociálního lékařství Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů a ve Výzkumném ústavu sociálního rozvoje a práce. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a emigroval do západního Německa, kde vyučoval sociologii na univerzitě v Bielefeldu.

Lamser se zásadním způsobem zasloužil o rozvoj metod sociologického výzkumu v Československu. V 60. letech byl v tomto ohledu vedoucí autoritou a předsedal také prestižní mezinárodní škole matematických metod v sociálních vědách pořádané UNESCO v Prachovských skalách (1967). V této době publikoval dvě zásadní příručky (Základy sociologického výzkumu, 1966; Statistika pro sociology, 1970) a vyškolil řadu začínajících socioložek a sociologů, buďto jako své spolupracovníky nebo v rámci metodických kursů pořádaných Československou sociologickou společností při ČSAV.

Jak je zřejmé, Lamser nepatřil k marxistickým sociologům. Využíval především podněty americké empirické sociologie, matematické sociologie, novopositivismu, částečně i sociální ekologie, praxeologie, sociometrie a teorie grafů. Ačkoli Lamserovy publikace pokrývaly také konkrétní výzkumné a analytické techniky, jeho pohled vycházel z obecně metodologické a gnoseologické roviny, na nichž také formuloval své hlavní příspěvky. V knize Základy sociologického výzkumu mj. rozpracoval typologii procedur sociologického výzkumu (statistická, experimentální, monografická, historická, typologická). V práci Komunikace a společnost (1969) rozvinul některé další metodologické úvahy, například o sociologickém výzkumu jako druhu sociální komunikace či o metastrukturách poznávání (statistické, interakční a funkční). Posledně jmenovaná kniha se pokusila položit teoretické a především terminologické základy ke studiu sociální komunikace. Lamser tu věnoval zvláštní pozornost strukturálním prvkům komunikace a studiu jevů, jež v 60. letech přitahovaly rostoucí pozornost: ekonomickému řízení, veřejnému mínění, masové komunikaci, propagandě, propagaci a vzdělávání. Vytváření veřejného mínění se věnoval i výzkum pro mezinárodní projekt Opinion Makers z roku 1968, jehož provedení v Československu Lamser koordinoval; výsledky naneštěstí nebyly zveřejněny. Po propuštění z ČSAV Lamser prakticky ztratil možnost publikovat v ČSSR a jeho dílo se tak z větší části uzavřelo.

Knihy: Základy sociologického výzkumu (Svoboda, Praha 1966); Ekologická analýza: Teoreticko-metodologický úvod (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1967; spoluautorky T. Kratěnová a A. Vodáková); Základy statistiky pro sociology (Svoboda, Praha 1969; spoluautor L. Růžička); Komunikace a společnost: Úvod do teorie společenské komunikace (Academia, Praha 1969); Kulturně výchovná práce z hlediska sociální komunikace (Osvětový ústav, Praha 1970); Životní běh a sociální situace člověka: Úvod do sociální diagnostiky (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Praha 1972); Teorie a metodologie vědy a úvod do moderní logiky (Vysoká škola zemědělská, Praha 1975).

Studie: Pohyb obyvatelstva mezi venkovem a městem (Demografie 1960); K organisaci socialistické společnosti (Demografie 1961); Sociologický výzkum a demografie (Demografie 1963); Rodina a společnost (Demografie 1964); Gnoseologické otázky sociologického výzkumu (Sociologický časopis 1965); Základy sociologie vědy (Sociologický časopis 1969).

Příspěvky ve sbornících: Sociologie a poznávání společenské skutečnosti (Miloslav Král, ed.: Věda a řízení společnosti. Svoboda, Praha 1967); Zur praktischen Anwendung der Soziologie – Soziotechnik pro und contra (Werner Schulte, ed.: Soziologie in der Gesellschaft: Referateaus den Veranstaltungen der Sektionen der Deutschen Gesellschaft für Soziologie, der Ad-hoc-Gruppen und des Berufsverbandes Deutscher Soziologen beim 20. Deutschen Soziologentag in Bremen 1980. Bremen 1981).

Literatura: Michal Illner: K nedožitým osmdesátinám Václava Lamsera (Sociologický časopis 40, 2004, 5: 765–767).

Michael Voříšek