VSgS:Původní předmluva

Předmluva editorů k původnímu knižnímu vydání Velkého sociologického slovníku

Existují dva způsoby odpovědi na často kladenou otázku, co je sociologie: prvním způsobem je několik obecných vět (že je to věda o společnosti, o společenských vztazích, o sociální struktuře nebo skupinách atd.), z nichž se tázající mnoho nedozví, a druhý pak spočívá v odkazu na příslušnou solidní učebnici nebo základní slovník oboru. Tuto druhou odpověď mají po ruce všechny etablované vědy a možná už proto nejsou jejich představitelé všetečně dotazováni, o čem ty jejich vědy vlastně jsou a k čemu slouží. Naše sociologie doposud de facto nemá ani solidní učebnici ani moderní slovník, tedy kompendia, která by snesla srovnání s tím, co je v naší době – době slovníkového a encyklopedického boomu – ve světě k dispozici. První náš slovník, označený v názvu Malý, vyšel v roce 1970 jako produkt dočasné, kratinké politické liberalizace, vyšel však zmrzačený normalizačními zásahy: některá hesla byla vypuštěna, některá zkrácena, některá přepracována, některá publikována bez uvedení autorů. A přece i tento okleštěný slovník sloužil dvěma generacím sociologů a nepřímo tak doložil, že slovníková aktivita není aktivita nadbytečná. Dnes je ale beznadějně nepřístupný a – připusťme – v mnoha ohledech také beznadějně zastaralý. Druhý slovník vyšel v nedávné době pod názvem Sociologický slovník (B. Geist, Victoria Publishing, a.s., Praha 1993) a je dílem ryze individuálním, což se obráží ve výběru hesel i ve způsobu zpracování. Vyšly také Slovník ekonomie a sociálních věd (E. W. A. Edition) a Blackwellova Encyklopedie politického myšlení (Proglas, Jota 1995), které se s naším slovníkem částečně překrývají, ale pouze tematicky, nikoliv způsobem zpracování.

Předkládáme tedy české veřejnosti – nejenom sociologické obci, ale všem zainteresovaným laikům, vzdělancům a především studentům humanitních oborů – tento nový slovníkový pokus. Není to slovník elementární a jisté vzdělání a obecnou orientaci předpokládá. Nazvali jsme jej Velkým sociologickým slovníkem ze dvou důvodů: za prvé se svým rozsahem i koncepcí skutečně řadí ke slovníkům, které se blíží spíše malé encyklopedii než výkladovému terminologickému slovníku, za druhé jsme jej chtěli názvem odlišit od zmíněného Malého sociologického slovníku z r. 1970 i Sociologického slovníku z r. 1993.

S iniciativou vypracovat nový sociologický slovník, který by odrážel stav vědění v této oblasti, přišel v r. 1988 Jiří Linhart, který projekt nejen prosadil, ale především vtiskl koncepci slovníku jeho základní ideu – nebýt pouze informací o školách, směrech, koncepcích a pojmech, ale být současně i pokusem o pojmové (slovníkové) uchopení světa, v němž žijeme, s jeho reáliemi, tedy institucemi, sociálními hnutími, specifickými problémy, osobitým výrazivem atd. Náš slovník chce být – a snad i ve svém výsledném tvaru je – jednak zcela standardním slovníkem, v němž lze najít vše podstatné, co se v oboru sociologie událo od jejího ustavení (a do značné míry i před ním), slovníkem, který s maximální odpovědností vypovídá o stavu oboru počátkem 90. let 20. století, a jednak velmi nestandardním slovníkem, který nemá (pokud se nám podařilo zjistit) analogii v žádném podobném slovníkovém díle. Snaží se totiž vypovídat o soudobé společnosti samotné, nejen o vědě, která chce společnost svými specifickými prostředky uchopit – popsat a vysvětlit. V tomto smyslu je Velký sociologický slovník také svědectvím dramatické doby přechodu naší společnosti do nového času. Slovník začínal nabývat koncepční podoby (heslář, struktura a rozsah hesel, zastoupení souvisejících oborů, proporce reálií a „čisté vědy“, výběr literatury atd.) na sklonku minulého režimu. Od samého počátku byl koncipován jako dílo značně svobodomyslné, autorský tým zahrnul mnohé osobnosti do té doby z oboru exkomunikované, úlitby ideologickým božstvům byly minimální a měly nezřídka kuriózní podobu (spočívaly např. v konstatování „problémem se marxistická sociologie zatím nezabývala“ nebo „marxistické řešení problému je značně odlišné“). Listopadový převrat se na slovníku projevil jinak a daleko dramatičtěji než tím, že se provedlo několik minimálních škrtů: koncepci jsme měnit nemuseli, ale v celé řadě tematických celků se nabízely další, naprosto nové pohledy a bylo třeba do slovníku zahrnout celou řadu nových reálií. Vztahuje se to k podstatné části hesel týkajících se sociologie politiky a politické vědy, ekonomie a ekonomického života, náboženství, ekologie, kultury aj. A navíc se otevřela stavidla oboru i státní hranice a objevila se literatura, o níž jsme sice nezřídka věděli, ale kterou jsme fyzicky neměli k dispozici. Náhle jsme měli nové slovníky a encyklopedie, učebnice, monografie, bibliografické přehledy a nové časopisy. Ocitli jsme se v menší informační explozi. O tom, zda a jak se nám ji podařilo zvládnout, se čtenář přesvědčí sám.

Velký sociologický slovník by ovšem nikdy nespatřil světlo světa, kdyby se jeho idea i provedení nesetkaly s plným porozuměním většiny sociologické veřejnosti a také ředitelů nového Sociologického ústavu Akademie věd ČR Jiřího Musila a později Michala Illnera, kteří v letech 1990–1993 podpořili přípravu slovníku samostatným pracovním týmem, prostorami i financemi. Většina koordinačních a redakčních činností byla provedena ve jmenovaném ústavu, v rámci jeho výzkumných projektů, s přispěním akademického grantu (v letech 1991–1992).

Vypracovat slovník je úkol vděčný a lákavý, protože takové dílo na dlouhou dobu významně poznamenává příslušnou oblast lidské intelektuální aktivity (v tomto smyslu jde také o úkol mimořádně odpovědný, který přináší prvky normativní a kodifikační a ovlivňuje profesionální přípravu nastupující generace). Na druhé straně jde o činnost ve svém výsledku velice nevděčnou, protože nejobvyklejším tázáním nad jakýmkoliv slovníkovým dílem není, co v něm je a co je v něm dobře zpracováno, ale co v něm není a jak špatně je zpracována část toho, co v něm je. Jsme si skutečně, nikoliv pouze zdvořilostně vědomi mnoha nedostatků, či spíše problémů našeho slovníkového díla. Aniž by šlo o obvyklou captatio benevolentiae, dovolíme si na některé upozornit:

1. Slovník se snaží postihnout sociologii ve všech jejích podstatných dimenzích, tj. její složku historickou (dějiny sociologie), teoretickou (základní koncepce, školy, směry, paradigmata), metodologickou (obecnou metodologii, metodologii sběru a zpracování dat včetně statistických postupů), konkrétně výzkumnou (speciální sociologické disciplíny, pokud možno všechny, včetně nejnovějších), pojmoslovnou (základní terminologii včetně jejího vývoje a diferencovaného užívání) a do jisté míry i institucionální. Je přirozené, že se to nemohlo podařit v úplnosti a zcela bez chyb. Neznáme však sociologický slovník (a měli jsme jich v rukou pěknou řádku), který by byl v tomto ohledu bez nedostatků.
2. Naší ambicí bylo postihnout sociologii v jejím aktuálním stavu, tj. ukázat nejen její historický vývoj a vykrystalizované podoby 60. či 70. let, ale také a především to, čím žije soudobá světová sociologie. S plným vědomím, že dějiny sociologie tvoří dobrou polovinu jejího věcného obsahu, jsme se pokusili proporci hesel stanovit tak, aby byly reprezentativně zastoupeny i koncepce a přístupy nejnovější. V relativně krátkém čase, který jsme si na přípravu slovníku stanovili (vědomě, chtějíce předložit veřejnosti dílo co nejrychleji), jsme ovšem nemohli zaplnit informační mezeru naší sociologie, která vznikala dvacet a někde i čtyřicet let. S některými koncepcemi českoslovenští (a později čeští a slovenští) autoři prostě vůbec nebyli v kontaktu, v jiných případech byl kontakt nanejvýš informativní a zprostředkovaný. To se muselo na slovníku odrazit a my o tom samozřejmě víme: pište o fenomenologické sociologii, která u nás nežila, nebo o sociobiologii, která se u nás nepěstovala, nebo o postmoderní sociologii, která u nás zatím neexistuje, o postmoderní době, o níž stále ještě nevíme, nakolik se nás týká!
3. Slovník záměrně přesahuje do řady souvisejících oborů - a v tomto smyslu je někdy spíše slovníkem sociálních (či humanitních) věd než sociologickým slovníkem v užším slova smyslu. Podařilo se získat specialisty a odborníky z řady „příbuzných“ oborů, kteří pochopili, že všechny sociální a humanitní vědy se zčásti sociologizují a že sociologie se naopak historizuje, ekologizuje, antropologizuje, psychologizuje.atd., že obojí je přirozené a nevyhnutelné. Lze ovšem vést spor o to, co všechno z příbuzných oborů jsme zanedbali a co naopak předimenzovali.
4. Viditelným problémem je zachování „vhodné“ proporce mezi jednotlivými hesly a snad i tematickými celky: některá hesla se mohou zdát rozsahem naddimenzovaná a jiná naopak příliš stručná. Někde jde o vědomý záměr, někde o obtížně opravitelný fait accompli (tam, kde to šlo, jsme redakčně zestručňovali, slučovali nebo rozlučovali hesla, sjednocovali na „únosnou míru“ autorskou dikci, což většina autorů přijala jako nezbytnost). Je přirozené, že v tom množství specialistů, kteří se na slovníku podíleli, byli autoři co do nárokovaného požadavku střídmí i nestřídmí, ukáznění i neukáznění, přesvědčitelní i nezvládnutelní. To všechno je na slovníku trochu vidět a i v tomto smyslu je tato práce svědectvím doby a výpovědí o těch, kdo sociální vědy v 80. a 90. letech v naší zemi dělali.
5. Stejný problém souvisí s proporcí mezi „čistou vědou“ a reáliemi: lze se samozřejmě usmívat (či posmívat) tomu, že náš slovník by mohl mít podtitul Od Abendlandu po Žvást, ačkoliv akademičtější by arciže bylo Od Adaptace po Zoosociologii. Vědomě jsme „reálie“, dokonce i ty kuriózní, do slovníku vpustili, protože nemá-li být tvrzení, že sociologie každodennosti je jednou z nejpodstatnějších složek moderní sociologie, pouhou rétorickou vycpávkou, pak ve slušném sociologickém slovníku, který chce být „velkým“, musí najít místo nejen pojmosloví, ale také realita sama. Ostatně bychom byli docela rádi, kdyby si čtenář občas v našem slovníku jen tak četl – některá hesla snad k tomu i přes svou nutně lakonickou jazykovou formu svádějí. Existuje bonmot, který říká, že půvab dobrých slovníků spočívá v tom, že hledajíce něco nalezneme náhodou něco jiného, důležitějšího či zajímavějšího.
6. V našem slovníku téměř zcela absentuje hodnocení. Minulý režim s hodnocením stál a padal, nebylo téze o světové sociologii, která by nebyla povinně ozdobena nějakým, většinou negativním, epitetem. Snažíme se být popisní a věcní (hodnocení v podobě konstatování významnosti některých škol a směrů se ovšem vyskytuje a je hodnocením spíše konsensuálním, konvenčním a autorským). Zpracování postojového autorského slovníku (typu slovníku Boudonova-Bouricaudova) ponecháváme sociologům nastupující generace. Hesla, která vypovídají o nedávné minulosti, jsme zachovali a myslíme si, že právě v tomto slovníku mají své místo, protože všechny odcházející epochy zanechávají v dějinách své stopy. I v těchto heslech jsme se snažili o minimalizaci hodnocení, jakkoliv to bylo obtížné a někdy se to zcela nepovedlo.
7. Je naším redakčním tajemstvím, která hesla ve Velkém sociologickém slovníku nejsou, ač by tam měla být a my o nich víme. Nejsou tam většinou proto, že jsme pro ně nenašli autory - někdy nebyl odborník na dané téma, jindy odborník pro zaneprázdnění heslo nenapsal, odřekl na poslední chvíli atd. Byly i důvody kuriózní – například dlouho jsme nemohli najít autora pro „stalinismus“ (v minulém režimu z důvodů obav, v nové demokracii snad také, ale jinak motivovaných).
8. Náš slovník je jediným větším sociologickým slovníkem, který zatím vznikl v postkomunistických zemích. Několik slovníkových pokusů bylo učiněno v Rusku (poslední Slovník soudobé západní sociologie je informačně zajímavý, ale velmi malý) a vznikl také pokus o Terminologický slovník, který chystala početná komise sociologů zemí bývalé RVHP. Tento pokus skončil – laskavý čtenář promine – intelektuálním potratem, ačkoliv na něj bylo vynaloženo nemalé úsilí i značné finanční prostředky. Zajímavé je, že neexistuje žádný polský sociologický slovníkový pokus. Poláci si však přeložili Slovník postmodernistické kultury (1995), který je ve srovnání s tímto naším přece jen trochu „staromódním“ slovníkem bohatší o fenomény související s virtuální realitou a novou postmoderní sensibilitou. Tyto jevy jsme nestačili ještě (nebo již, protože autorské práce na našem slovníku de facto skončily před více než třemi lety) podchytit. Jsme však přesvědčeni, že náš slovník v daleko větší míře než všechny výše jmenované zahrnuje specifické reálie našeho sociokulturního okruhu a respektuje existenci sociologického (filozofického etc.) myšlení na sever, jih a východ od naší hranice. K tomu lze dodat, že autorský tým Velkého sociologického slovníku byl od počátku koncipován jako tým autorů českých s přizváním autorů slovenských. Vědomě jsme se ani před ani po Listopadu neobraceli příliš na autory zahraniční (samozřejmě i z důvodů komunikačních a ekonomických). Výjimkou jsou tzv. národní sociologie, při jejichž výkladu jsme se bez jejich vydatné pomoci obejít nemohli. Po listopadu 1989 nám ovšem mimořádně pomohla skupina českých sociologů a politologů žijících v zahraničí, kteří obětavě poskytovali informace, psali hesla, korigovali terminologii atd. Jim jmenovitě chceme poděkovat a tímto poděkováním vyjádřit i radost nad tím, že díky jim byla uchována a potvrzena kontinuita oboru, který byl vystaven zkouškám skutečně mimořádně těžkým.
9. Nomina sunt odiosa, jména vyvolávají zášť, pravívá se údajně dle Cicerona. Zejména však vzbuzují zášť jména neuvedená – v našem případě osob, jež se domnívají, že do slovníku patří a nenaleznou se v něm. Jistě došlo k řadě nevědomých opomenutí – ve výkladu aplikovaných sociologických disciplín, v heslech Sociologie česká po r. 1948 a Sociologie slovenská, a tím i v Biografické příloze. Snahou bylo uvést především ty osobnosti české a slovenské sociologie, které přispěly k rozvoji oboru monografickými pracemi, většími výzkumy, významnou organizační činností nebo se jinak výrazněji zapsaly do historie oboru. Ale ani z tohoto hlediska nebylo možno zachytit všechno a všechny a omlouváme se (za redakci i autory hesel) proto všem, kteří byli beze stopy zlé vůle opomenuti. Generální omluvu bychom mohli ovšem vznést i směrem k cizím sociologům a odborníkům jiných disciplín. Vnést do této slovníkové dimenze proporcionalitu a spravedlnost by znamenalo oddálit podstatně jeho vydání.
10. Last but not least – Velký sociologický slovník by nevznikl bez obětavosti několika osob, které organizovaly, řídily, urgovaly, sháněly a obstarávaly, přepisovaly, doplňovaly, upravovaly a opravovaly – sledovány někdy potměšilými, někdy opovržlivými posměšky kolegů, kteří slovníkové počínání pokládali a pokládají za mrhání energií. Převážná část sociologů i jim blízkých odborníků však, jak bylo řečeno, přinejmenším sledovala vznik tohoto díla s porozuměním, pokud přímo nepatří do početného týmu jeho autorů.

Dodatečně připojujeme ještě jeden problém, o kterém jsme na podzim roku 1993, když jsme psali toto úvodní slovo, nevěděli: Velký sociologický slovník se podařilo vydat až tři roky po jeho dokončení, a proto poněkud zestárl dříve, než spatřil světlo světa – než se dostal do rukou Vám, čtenářům. Tento nepředvídaný handicap jsme se pokusili alespoň částečně odstranit tím, že jsme v rámci možností doplnili hesla i Biografickou přílohu o novější, zejména česky psané publikace. Vzhledem k rozsahu slovníku a početnému týmu autorů však nebylo téměř možno provést inovace hesel. Jakkoliv želíme toho, že se Vám slovník nedostal do rukou zcela „čerstvý“ a že nebylo možno provést jeho úplnou aktualizaci, domníváme se, že neztratil příliš ze své informační hodnoty: slovníky včetně toho našeho se nepíší pro okamžitou a přechodnou potřebu, obsahují informace trvalejšího rázu, a jsou-li nutně, jak píšeme, poznamenány dobou, o které zároveň vydávají své specifické svědectví, pak v rozměru větším než dvou, tří let; kromě toho zmíněná informační mezera naší sociologie nebyla dosud dostatečně vyplněna a zdá se, že potřeba díla tohoto typu za poslední tři roky spíše vzrostla než poklesla.

Děkujeme tedy nejen všem autorům, konzultantům, překladatelům, administrativním a tech-nickým pomocníkům za spolupráci, ale také nakladatelství Karolinum za to, že se ujalo vydání tohoto rozsáhlého díla a završilo tak naše mnoholeté editorské úsilí. Vám, milým čtenářům, děkujeme za zájem a pochopení. Těšíme se na všechny Vaše podněty, připomínky a věcnou kritiku.

Tento Velký sociologický slovník věnujeme památce Jiřího Linharta, který se naplnění své ideje a svého životního snu nedožil.

V Praze v září 1993 a v září 1996

Miloslav Petrusek
Alena Vodáková

Průvodce slovníkem

Co všechno ve slovníku najdete

V hlavní heslové části:

2350 samostatně a kompletně vysvětlených pojmů, tj. výkladových, resp. textových hesel (s ekvivalenty v angličtině, francouzštině, němčině a italštině a většinou s doporučenou literaturou) a 1860 pojmů, které jsou opatřeny odkazem na výkladová hesla, v jejichž rámci jsou částečně vysvětleny, a které nazýváme „vizovými hesly“ (uvnitř „mateřských hesel“ na sebe upozorní zvýrazněným tiskem bez předznamenání šipkou).

V rámci hesel:

• klíčové termíny a kategorie z oblasti obecné sociologické teorie a obecné metodologie,
• metody a techniky používané v sociologii a zčásti i v příbuzných disciplínách (včetně metod matematicko-statistických),
• jednotlivé komplexně pojaté sociologické směry, školy, teorie, koncepce,
• jednotlivé aplikované sociologické a příbuzné disciplíny a jejich klíčové termíny,
• historicky i aktuálně významné, respektive příkladné (většinou sociologií již zkoumané a interpretované) sociální úkazy, problémy, uskupení, hnutí apod.,
• některé „národní sociologie“, respektive sociologie jednotlivých (ne zcela všech) států.

Upozornění: Jádrem každého hesla jsou sociologická, případně další vymezení a (nebo) historie (užívání pojmu, vývoje směru, disciplíny). Charakter dalších informací závisí na typu hesla. Seznam literatury na konci hesla obsahuje zejména knižní publikace, výjimečně i články z časopisů doporučené ke studiu problémů, jichž se dané heslo týká (nejsou to vždy práce, které jsou zmiňovány autorem v textu hesla, respektive z kterých při psaní hesla čerpal; přednostně jsou doporučována novější vydání knih v českém jazyce a v tzv. světových jazycích). Někdy najdete za seznamem doporučené literatury ještě tituly doporučených odborných časopisů (pokud se jako celek, nikoliv svými jednotlivými články, vztahují k tématu hesla). Celkový rozsah hesla, respektive podrobnost informací, které obsahuje, závisí na významu hesla pro sociologii, na míře jeho vědecké rozpracovanosti a do jisté míry i na individuální autorské erudici a dikci.

[Upozornění editorů Sociologické encyklopedie: informace o úvodní části slovníku a biografické příloze byly vypuštěny, protože netvoří součást Sociologické encyklopedie].

Jak ve slovníku hledat

1. Hesla hledejte podle abecedy a substantiv!
   Hesla jsou uvedena v obvyklém českém abecedním řazení. V případě, že je název hesla tvořen více slovy, jsou slova přeskupena tak, aby na prvním místě bylo substantivum (respektive základní, určující substantivum); pořadí zbylých slov tvořících název hesla buď navazuje na znění předcházejícího obecnějšího pojmu (např. po hesle škola sociologická následuje heslo škola sociologická národní) nebo zachovává přirozenou hovorovou posloupnost (např. škola sociálních systémů, nikoliv škola systémů sociálních.)
   Výjimku z uvedeného pravidla představují názvy hesel, kterými jsou cizojazyčné pojmy, vlastní jména začínající velkým písmenem a další pojmy, u kterých převrácení pořadí slov (substantiva a adjektiva) vyznívá velmi nepřirozeně. V takových případech je zachováno přirozené, v daném jazyce obvyklé pořadí slov, ale pokud nejde o cizí pojem nebo o vlastní jméno, je takové heslo v uvozovkách. (Příklady: New Deal, Vídeňský kruh, „šedá zóna“).
   Pozor: Pravidlo neplatí pro odkazy v textu hesel na jiná hesla! V textu hesel najdete tiskově zvýrazněné názvy jiných hesel slovníku s přirozeným slovním řazením a chcete-li heslo, na něž je odkazováno, najít, musíte si nejdříve v slovosledu odkazu předřadit substantivum před ostatní slova (až na uvedené výjimky).
2. Pojmy, které je zvykem používat v originální cizojazyčné verzi, hledejte jako hesla v této cizojazyčné podobě!
   V každém případě je druhý (český) termín uveden hned na začátku výkladu hesla a zároveň jej často najdete jako „vizové heslo“ (např. výklad hesla case study začíná uvedením českého ekvivalentu případová studie a kromě toho existuje odkazové heslo případová studie viz case study).
   Jestliže se pojem vyložený jako heslo používá zhruba stejně často v české a cizojazyčné verzi, je dána přednost verzi české. Někdy naráží arbitrární rozhodnutí mezi českou a cizojazyčnou podobou hesla na dobovou nebo oborovou proměnlivost preference. Snahou bylo vybrat aktuální verzi používanou větší částí sociologů. (Daný problém reprezentuje uvedený příklad rozhodování mezi hesly case study a případová studie.)
3. Vysvětlení k tzv. vizovým heslům hledejte v textu výkladových hesel, na něž viz odkazuje!
   Vodítkem při hledání takových parciálních vysvětlení je zesílený tisk názvu hledaného hesla v textu výkladových hesel. Souhrn parciálních vysvětlení „vizového hesla“ získaný z různých výkladových hesel nedosahuje ale stejné míry kompletnosti jako výkladová hesla.
   Pozor: Názvy „vizových hesel“ jsou v rámci příslušného výkladového hesla tiskově zvýrazněny vždy jen jednou (většinou při prvním výskytu nebo tam, kde je uvedena základní informace)!
4. Doplnění tzv. výkladových hesel o další informace a obsahové souvislosti hledejte v textu jiných výkladových hesel podle předznamenaných šipek!
   Za šipkou uvnitř textu hesla je zesíleným písmem uvedeno heslo, v němž můžete další informace a souvislosti hledat.
   Pozor: Jako odkaz, tzn. zesíleně vytištěn, najdete takový název v rámci jednoho a téhož hesla pouze jednou (při prvním nebo příznačném výskytu).
5. Pokud vás zajímají jazykové kořeny názvu hesla cizího původu, hledejte je na začátku výkladu hesla!
   Etymologie je zásadně uváděna hned za názvem hesla, v kulaté závorce.
   Pozor: Jestliže etymologii v záhlaví hesla cizího původu nenajdete, vyhledejte podobné (obecnější, základní) heslo! (Např. vysvětlení jazykových kořenů slova teorie nenajdete u všech hesel, která mají ve svém názvu slovo teorie, ale pouze u základního hesla teorie.)
6. Cizojazyčné ekvivalenty názvů hesel hledejte na konci textu hesel, před doporučenou literaturou!
   Za písmenem A je anglický ekvivalent, za F je francouzský ekvivalent, za N ekvivalent německý a za I ekvivalent italský.
   Pozor: Cizojazyčné ekvivalenty nejsou vždy doslovnými překlady názvu hesla! Spíše informují o tom, pod jakými terminy máte v literatuře psané uvedenými jazyky dané heslo hledat (v případě, že vhodný ekvivalent nebyl nalezen, je použito doslovného překladu, nebo je termín vynechán).
7. Doporučenou literaturu hledejte na konci hesel, za značkou Lit.: a za značkou Čas.:!
   Za značkou Lit: jsou v abecedním řazení podle autorů uvedeny knižní publikace a odborné stati. Informace uvnitř jednotlivých anotací jsou seřazeny takto: příjmení a iniciály křestního jména autora (případně autorů), název díla, rok a většinou i místo vydání; u stati ze sborníkuje vložena ještě značka In: a po ní název sborníku, u stati z časopisu je uveden název časopisu a ročník (případně i číslo). Pokud vás zajímá i rok prvního vydání dané knihy, najdete jej v některých případech (ne vždy) v závorce před názvem díla. Za méně často se vyskytující značkou Čas.: jsou uvedeny názvy časopisů, případně i roky, kdy začaly být vydávány (event. období, v kterém byly vydávány).