Sociologie slovenská
sociologie slovenská – její počátky (na přelomu 19. a 20. st.) jsou spjaté s aktivitou mladé nár. uvědomělé generace sdružené kolem časopisu Hlas (1898–1904) pod vedením V. Šrobára, M. Hodži, A. Štefánka, Š. Janšáka, J. Lajčiaka, I. Háleka, P. Blaha. Hlasisté si nekladli za cíl rozvíjet s-gii, ale teor. východiskem jejich soc. programu konkrétní drobné práce mezi lidmi byla Masarykova s-gie (viz sociologie česká do r. 1948). Masarykův kritický realismus a důraz na zkoumání sociální statiky byl vhodnou s-gickou bází soc. aktivity hlasistů a ideovou oporou v jejich zápase s fatalistickou nár. filozofií, kterou rozvíjel v štúrovské tradici S. H. Vajanský a jeho stoupenci v Martině. Práce J. Lajčiaka Slovensko a kultura (1920) byla první s-gickou a kritickou reflexí předpřevratového slov. spol. života. S-gii jako studijní obor na Univerzitě Komenského přednášeli od r. 1923 nejprve češ. profesoři J. Král, J. Tvrdý a O. Machotka. Prvním slov. profesorem se r. 1937 stal A. Štefánek, který začal svoji dráhu jako publicista a politik. V meziválečném období bylo institucionální zázemí s.s. v porovnání s čes. s-gií nerozvinuté, chyběly odborné časopisy a s-gická tvorba měla spíše amatérský ráz. Do této vývojové etapy patří i hnutí davistů a jejich sociografické exkurze, které byly později považovány za počátky marx. s-gie. Nejvýznamnější postavou raného období rozvoje s.s. byl A. Štefánek. Jeho nejhodnotnější prací je obsáhlý spis Základy sociografie Slovenska (1944). Sociografická orientace byla logickým vyústěním zkušeností z polit. činnosti i objektivních soc.-polit. omezení Slovenského štátu. Sbírání údajů o všem, co mělo souvislost se zachováním a min. rozvojem nár. života Slováků, představovalo věd. bázi méně ideol. zranitelnou, která mu umožnila vyhnout se kompromisům s vlastním demokr. a pročeskoslovenským postojem. Tematicky dominovala v Štefánkově tvorbě problematika národa a vesnice, identifikace rysů rurální společnosti a jejích přeměn. Proto je stále cenným zdrojem poznatků o vývoji slov. společností.
Po 2. svět. válce se začala slibně rozvíjet institucionální základna s-gie a vznikaly předpoklady pro její pluralitní vývoj. Existovala 2 centra: v Bratislavě i nadále působil A. Štefánek se svým sociografickým kruhem, v Martině začala rozvíjet vlastní koncepce mladší generace na s-gickém odboru Matice slovenské. Nejznámější z tohoto okruhu byli A. Hirner a P. Gula, kteří r. 1946 založili a redigovali první slov. s-gický časopis, Sociologický sborník marxistické sociologie. Publikovali v něm i takové badatelsky vyprofilované osobnosti jako I. Karvaš, A. Chura, Š. Janšák, I. Šamko. Ve druhé polovině r. 1948 se však začaly objevovat nejdříve slovní útoky na s-gii, označující ji za „buržoazní pavědu“, které v r. 1949 přerostly v likvidaci její existenční základny. Nepomohl ani společný protest autorit čsl. s-gie - I. A. Bláhy, E. Chalupného a A. Štefánka - u představitelů kom. moci. Většina z této první generace profesionálně připravených sociologů byla pro s-gii ztracená. Také personální diskontinuita negativně poznačila i vývoj v období reinstitucionalizace s-gie jako marx. spol. vědy v 60. l. Institucionální základy vznikaly odčleňováním skupin z původních pracovišť marx. filozofie, zejm. hist. materialismu.
Od r. 1963 do r. 1967 vzniklo kromě základních pracovišť na Slovenské akademii věd a Univerzitě Komenského dalších 16 pracovišť. Extenzívní růst s-gického bádání v těchto letech odpovídal nerealistickým očekáváním ze strany společnosti, ale narážel na nedostatek profesionálně připravených sociologů. A. Hirner, první habilitant u profesora Štefánka, byl v té době ještě vězněn na základě vykonstruovaného procesu. Řada „osamělých běžců" v historii s.s. od J. Lajčiaka přes Š. Janšáka a A. Štefánka, kterým lokálně provinční prostředí nedovolilo naplno se profesionálně realizovat a vykročit za hranice národní vědy, byla završena A. Hirnerem. Jeho dílo a životní dráha zosobňují vliv mimovědního, mocenského činitele na rozvoj s.s. v nejextrémnější podobě. Rekrutace sociologů z řad hist. materialistů se podepsala i na teor. uvažování, které se vyčerpávalo diskusemi a kompetenčními spory o předmětu s-gie. Jejím referenčním rámcem nebyl dobový stav světové sociologie, ale vztah k hist. materialismu.
Autorem první knižní monografie byl A. Sirácky (Sociológia. Teoria, metody, problémy, 1966), před Únorem 1948 druhý a poslední habilitant u A. Štefánka. V 50. l. byl spolulikvidátorem s-gie, v 60. l. byl v čele její obnovy a v období normalizace se zase význ. podepsal na její ideologizující očistě. První knihu z oblasti metodologie vydal M. Katriak (Metodologické zásady sociologického výskumu, 1968). A. Hirner i po návratu do s-gie mohl prezentovat svoje bádání jen v podobě interních materiálů a výzk. zpráv a až v r. 1978 mu bylo umožněno vydat knižní monografii (Primárné dáta v sociologii). Dalším autorem metodol. orientovaných prací, navazujících na A. Hirnera, je J. Schenk (Metodologické problémy modelovania v sociologickom bádáni, 1981, Samoorganizácia sociálnych systémov, 1989). Relativně největší počet monografií zaměřených na metodol. problematiku nebyl náhodný. Tato oblast nebyla tak ostře sledovaná strážci ideol. čistoty, poskytovala jistou míru badatelské autonomie. Úsilí o zvědečtění disciplíny v hranicích marx. metodologie bylo tolerováno i proto, že abstrahovalo od problémovosti spol. života.
R. 1970 došlo k druhé osudové diskontinuitě ve vývoji s.s., v důsledku normalizačních čistek se už ale úplně neruší její institucionální základy, pouze se přežívající pracoviště očišťují od profesionálně kompetentních badatelů. Do centra oficiální s-gie vstupují kromě už známého A. Siráckého nové postavy - J. Hrabina, V. Bauch, J. Zvara, kteří se do novodobé historie slov. s-gie zapíší především jako aktéři normalizace. Nezamýšleným důsledkem personálních otřesů a vytlačení některých sociologů na okraj akademického světa byl rozvoj odvětvových s-gií. S-gie urbanismu je spjata s produkcí J. Pašiaka (Člověk a jeho sídla, 1980) a jeho okruhu (L. Falťan, P. Gajdoš). Prostor pro profesionální uplatnění v odvětvové s-gii našli i jiní, normalizačními opatřeními postižení sociologové, konkrétně v s-gii zdravotnictví M. Bútora (Mne sa to nemože stať. Sociologické kapitoly z alkoholizmu, 1989) a J. Kops. S-gii podniku a práce reprezentuje J. Pichňa svými normativně orientovanými publikacemi. V oblasti s-gické teorie jedinou monografií byla kniha D. Alijevové (Súčasná americká sociológia, 1986), ve které autorka věcně analyzuje nejnovější koncepce a trendy am. s-gie. Pozitivním příspěvkem ke zkoumání soc. struktury je koncepce dvou pracovních okruhů, DPO a SPO R. Roška, která poskytovala explanační rámec i pro zkoumání oficiálně tabuizované druhé ekonomiky a jejích soc. důsledků. Za určitý vývojový mezník je možno považovat 1. sjezd slovenských sociologů v r. 1986. Výrazně se na něm prosadila generace absolventů vstupujících do profese v 70. l. V 2. polovině 80. l. se začaly objevovat studie překračující hranice oficiálně povolených, buď ideologizujících, nebo někdy až sterilně metodologizujících přístupů. Za plodnou inovaci tohoto období je možno označit problémově orientované a participativní zkoumání zaměřené na s-gii a prognózu vědy (F. Gál, Z. Bútorová, P. Frič). Na prognózy soc. rozvoje byly zaměřené studie týmu J. Bunčáka. Poválečná historie a současný stav slov. s-gie se stává objektem kritické reflexe (S. Szomolányi) a už r. 1988 dochází k tiché rehabilitaci normalizací exkomunikovaných sociologů, která zahrnuje i pražského P. Machonina a jeho tým. Inovací je i obrat akademických sociologů k veřejnosti a posuň důrazu od kognitivismu k aktivismu. Problémově orientované studie úspěšně oslovují veřejnost. Příkladem je analýza akutních spol. problémů a hodnotových orientací s důrazem na signalizačně-varovnou funkci (V. Krivý). S.s. sice ani ve svém inovačním období nevyprodukovala nic, čím by se mohla zapojit do svět. s-gického diskursu, ale před listopadem 1989 už plnila funkci kritické reflexe společnosti.
Od doby hlasistů se s.s. vyvíjela v čsl. kontextu a byla význ. formována autoritami čes. s-gie (T. G. Masaryk, I. A. Bláha, O. Machotka atd.). Diskontinuitu v tomto jednoznačně stimulujícím vlivu představuje působení reprezentantů nomenklaturně-oficiální s-gie v normalizačním období v 70. a 80. l. Postavy jako A. Vaněk, K. Rychtařík plnily kontrolní funkci s cílem potlačit pokusy mladší generace slov. sociologů o autonomní a multiparadigmatické s-gické bádání. F. Zich, dohlížející na 2. sjezd slov. sociologů v září 1989, kritizoval z pozice oficiálního pražského centra sílící trend názorové a paradigmatické rozrůzněnosti prosazovaný mladší generací za tichého souhlasu zakladatelské generace (R. Roška, J. Pašiaka) jako příznak etnocentrismu slov. sociologů. Zároveň se však od počátku 80. l. rozvíjely kontakty s osobnostmi neoficiální čes. s-gie, více či méně exkomunikovanými (J. Alanem, I. Možným, M. Petruskem). Důležitý byl přístup k samizdatovému časopisu Sociologický obzor a k dalším samizdatovým pracím (M. Petrusek: Alternativní sociologie), které měli stimulující vliv na profesionální dozrávání skupiny slov. sociologů nastupujících v 70. a 80. l. Vědecké autority, vytlačené normalizátory na okraj či až do podzemí s-gického života v Čechách, byly v Bratislavě přijímané i v oficiálních akademických strukturách a význ. přispěli k formování kritické a reflexívní s-gie na Slovensku.
Po listopadových událostech 1989, v nichž se část slov. sociologů aktivně polit. angažovala a stala se dokonce zakladatelským a především koncepčním jádrem slov. obdoby Občanského fóra – Verejnosti proti násiliu, dochází k formálnímu, institucionálnímu oddělení „České“ a „Slovenské“ sociologické společnosti. Rozdělení společností, které původně existovaly ve „standardně“ asymetrické podobě (Československá sociologická společnost a Slovenská sociologická společnost při neexistenci České sociologické společnosti kopírovaly modelovou strukturu kom. strany) jakoby symbolicky předcházelo rozpadu společného státu. Slovenští sociologové k tomuto zásadnímu faktu novodobých společných dějin obou národů zaujali diferencované stanovisko, jež se pohybuje na škále od původně radikálního rozdělení státu až po umírněný nacionalismus. Postupem času se ve s.s. projevily tendence k bagatelizaci dosavadního společného vývoje s-gie obou národů ve společném státě, které nabyly až kuriózních podob tím, že se účast čes. sociologů na konstituci s.s. v době meziválečné republiky prostě ignorovala. Spolupráce čes. a slov. sociologů, která se plodně rozvíjela od poloviny 60. l. a svůj vrcholný výsledek dala v díle Československá společnost, které vyšlo (dokonce v Bratislavě) pod redakcí Pavla Machonina a na němž se podílela tehdejší špička slov. sociologů, byla zapomenuta. Kontakty mezi čes. a slov. s-gií začaly být proto zakládány spíše na profesionální bázi (např. společné projekty v kvalitativní s-gii), na bázi osobních styků a omezené vzájemné publikační činnosti (zejména slov. sociologové v S-Obzoru a v Sociologickém časopise).
Ačkoliv se značná část slov. sociologů polit. angažuje na obou stranách slov. polit. spektra (předseda Slovenské sociologické společnosti se stal ministrem zahraničních věcí a naopak někteří jiní jsou ostouzeni pro polit. nonkonformismus), přesto se s.s. vyvíjí i profesionálně zdatně a perspektivně. Na úrovni empir. výzkumů dnes slov. veřejnost disonuje přehledy a analýzami, jež v Čechách nejsou v tomto rozsahu a kvalitě k dispozici (Bútorová, Frič, Dianiška, Krivý). V r. 1996 vychází studie o stavu slov. společnosti (Slovensko 1995: Súhrnná správa o stave spoločnosti), na níž se pod vedením Martina Bútory a Petera Hunčíka podílejí mj. G. Mesežnikov, M. Wlachovský, O. Dostál, E. Válko, L. Trubíbiová aj. - vesměs nové tváře s.s. Ze sociologů známých z minulého období participovali Helena Woleková, liter. vědec a sociolog Peter Zajac, Martin a Zora Bútorovi, Vladimír Krivý, Eugen Gindl a další. Informace je pozoruhodně vyvážená ve všech třech podstatných dimenzích - teor., empir. a aktuálně polit. (s.s. je dnes vzhledem k aktuálnímu stavu společnosti mnohem polit. angažovanější a polarizovanější než čes. s-gie). Zpráva tematicky zahrnuje analýzy vnitropolit. vývoje, zahraniční politiky, otázky menšin, legislativy, ekonomiky (zejm. privatizace), zemědělství a životního prostředí (Mikuláš Huba), zdravotnictví, školství, vědy a kultury, postavení mimovládních organizací a mediální scény, stavu veř. mínění a regionálních aspektů soc. života. Tato studie, která je k aktuálnímu stavu slov. společnosti věcně a analyticky kritická, představuje jenom jednu část slov. s-gické scény, té, která je částečně mimo oficiální struktury a je proto také značně závislá na nadační podpoře a zahraničních kontaktech (a proto také kritizována nacionalistickým tiskem). Plně institucionalizovaná s-gie se však vyvíjí v příznivém akademickém duchu, zejm. Slovenská sociologická společnost pracuje velice aktivně a atraktivně. Za zmínku stojí rozvinuté zahraniční styky s.s., zvláště v oblasti s-gie politiky, ale také v oblasti kvalitativního výzkumu (zejm. biografického - Z. Kusá aj.). Knižní publikační činnost s.s. je zatím poměrně omezená; vychází nadále na solidní úrovni časopis Sociológia, který je otevřen i zahraničním sociologům. Mezi hlavní slov. s-gické pracoviště patří především Sociologický ústav Slovenskej akadémie vied (řed. Lubomír Falťan) a katedra sociologie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě (ved. J. Schenk). Výzkumem veř. mínění a marketingem se zabývá FOCUS, s.r.o. (řed. Ivan Dianiška) a další agentury.
Slovak sociology sociologie slovaque slowakische Soziologie sociologia slovacca