Analýza obsahová

analýza obsahová – jedna z analytických metod, resp. jedna z technik analýzy dokumentů, směřující k uspořádání a odhalování latentní informace v písemných materiálech nejrůznějšího druhu. Je postavena na objektivním, systematickém a kvantitativním popisu zjevného obsahu sdělení (podle B. R. Berelsona, O. Holstiho aj.). Označení a.o. není přesné, protože každá analýza sdělení vychází z jeho obsahu, je však vžité a jiné termíny (např. strukturní analýza dokumentů) se neujaly. A.o. spočívá: 1. ve zjištění obsahu a příp. formy, způsobu sdělení (co a jak se sděluje); 2. v odhalení příčiny sdělení (kdo a s jakým záměrem vstupuje do komunikace); 3. v určení pravděpodobných efektů sdělení (komu je určeno, jaký účinek je očekáván). Při zkoumání obsahu a formy sdělení se nejdříve stanoví kvalitativně obsahové jednotky a kategorie, které se pak vyjadřují v kvantitativních proporcích a relacích. Ty pak společně s posouzením motivace sdělení a charakteristik příjemce vstupují do závěrečné interpretace. A.o. se používá především ve výzkumu u masové komunikace a propagandy (H. D. Lasswell aj.). Rozšířila se zejm. v období 2. svět. války. Analyzuje se především obsah novin, časopisů, veř. projevů, komuniké, dopisů adresovaných nejrůznějším institucím apod. Použití a.o. je vhodné při větším množství stejnorodého materiálu, který jednak adekvátně reprezentuje zkoumaný jev, jednak umožňuje spolehlivou kvantifikaci (s minimem rizika nahodilého kolísání zjištěných číselných hodnot). A.o. se využívá i jako podpůrná technika v běžném s-gickém výzkumu při kategorizaci otevřených otázek, ve specifičtějších výzk. případech, např. při excerpci životopisů, slohových prací žáků, ale i při popisu fotografií, rozboru filmů, divadelních her apod. Netýká se tedy pouze verbálních sdělení, i když obsah neverbální komunikace se popisuje slovně (viz též sdělení výkonové). V širším pojetí také nezahrnuje a.o. pouze zjevné obsahy, ale odhaluje i latentní významy, obsah symbolů, potlačených sdělení, typ zkreslení apod.

Zaměření a.o. jako každé jiné techniky musí vycházet z vymezeného cíle zkoumání a z nosné hypotézy. Verifikace a validizace výsledků a.o. se dosahuje komparací podobných dokumentů v čase s jinými zdroji informací. Při běžné a.o. se postupuje tak, že se nejdříve v souladu s výzk. hypotézou volí obsahová (též záznamová) jednotka. Může jí být slovo, výraz, celé prohlášení, zpráva, dopis apod. Výskyt této obsahové jednotky se sleduje v kontextu ucelené části sdělení, resp. materiálu, který se definuje jako kontextová jednotka. Je to např. jedno číslo časopisu, ale také článek, jeho odstavec, ústní projev apod. Kontextová jednotka vymezuje rozsah textu, který má být jednotlivě analyzován. V celku analyzovaného materiálu má být přiměřené množství kontextových jednotek, aby byl úkol tech. zvládnutelný. Podle některých autorů zpřesňuje vymezení kontextové jednotky celý významový kontext a spolurozhoduje o kategorizaci obsahu. Oba typy jednotek se volí tak, aby byly vzájemně přiměřené, proporcionální – např. slovo a článek, téma článku a číslo časopisu atd. Záznamová jednotka se zřídkakdy sleduje jen ve své formální podobě (např. použití citoslovcí, vykřičníků, tzv. řečnických otázek apod.), obvykle vystupuje v rámci nějakého kategoriálního systému, což znamená, že se v daném textu sleduje varieta výroků určitého druhu (vztažených ke stanovenému předmětu, obsahující vymezené typy hodnocení apod.). Kategoriální systém může kombinovat několik dimenzí. Většinou spojuje obsah s formou prezentace. Je třeba sledovat logickou správnost kategorizace i reliabilitu řazení jednotek do kategorií jednotlivými posuzovateli (tzn. vyškolenými, kvalifikovanými čtenáři). Obsahová jednotka se většinou převádí na jednotku výpočetní, nejjednodušeji pomocí elementární dichotomie: zjišťuje se, zda se jednotka v daném kontextu vyskytla či nikoliv – zaznamenává se tedy frekvence výskytu kategorií jednotky (za předpokladu jejich stejné váhy). Kromě toho se však často sleduje i prostor (plocha), resp. čas věnovaný určitému tématu nebo obsahu. Intenzita působení či hodnocení obsahu může být postižena i ordinálními škálami (viz škálování). Při analýze textů je možné efektivně využít i výpočetní techniku. Formalizovaná kvantitativní analýza se ale v každém případě musí vrátit ke kvalitativnímu vyhodnocení.

content analysis analyse du contenu Inhaltsanalyse analisi del contenuto

Literatura: Budd, R. W. – Thorp, R. K. – Donohew, L.: Content Analysis of Communications. New York 1967; Cartwright, D. P.: Analysis of Qualitative Material. In: Festinger, L. – Katz, D. eds.: Research Methods in the Behavioral Sciences. New York, 1953; Janoušek, J. a kol.: Metody sociální psychologie. Praha 1986.

Jiří Buriánek

---

Viz též heslo analýza obsahová v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)