Odcizení

odcizení – též alienace – označuje situaci, kdy lidé, tvůrci sociální reality, získávají pocit, že ztrácejí kontrolu nad svým výtvorem a stávají se obětí sil, které sami uvedli do chodu. Člověk vnímající své o. pociťuje vykořeněnost, bezmocnost, izolovanost, absurditu, cizost vůči druhým lidem, vůči své práci, vůči místu, kde žije, dokonce sám vůči sobě. Existuje řada koncepcí o. formulovaných v rovině fil., s-gické či psychol. Všechny spojuje nedůvěra vůči sociálnímu optimismu osvícenství obsaženému v teoriích spol. pokroku a racionalistického individualismu. Jednotlivé teorie očekávání naopak v různé míře pochybují o schopnosti člověka ovládnout soc. síly, které vytvořil ve snaze uspokojovat své potřeby v boji s přírodou a s druhými společnostmi. Teoretikové o. nalézají prvky své koncepce u J. J. Rousseaua, v něm. klasické filozofii, u A. Ch. M. Tocquevilla a prakticky u všech kritiků masové společnosti. Význ. úlohu hraje koncept o. v díle K. Marxe, kde je formulován v několika rovinách. Pod vlivem L. Feuerbacha hovoří mladý Marx o náb. o., kdy se člověk odcizuje své vlastní podstatě projektované do ideje Boha. O. ve formě náboženství je podle Marxe živeno neschopností člověka kontrolovat podmínky své pozemské existence. O polit. o. hovoří Marx v souvislosti s kritikou Hegelova pojetí státu jako instituce stojící nad občanskou společností. Byrokratická státní správa je odcizena individuím, kterým má sloužit. V ekon. rovině považuje Marx za odcizující takovou práci, která je vynucena jako pouhý prostředek fyzické reprodukce, neslouží tedy k rozvoji člověka. Pracovní proces má odcizující charakter v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních prostředků, přílišné míry dělby práce a zbožního charakteru výroby. Toto pojetí o. vzniká u mladého Marxe částečně vlivem něm. romantické kritiky industrialismu. V Marxových ekon. analýzách je pojem o. nahrazován koncepcí zbožního fetišismu. V podmínkách anonymního trhu a výroby pro zisk je veškerá soc. interakce redukována na výměnu věcí, logika této výměny si podřizuje lidi a ovládá jejich osudy. V Marxově koncepci o. není dostatečně odlišena kritika kapitalismu od kritiky industrialismu. Z této perspektivy je stěží řešitelný např. problém možného o. dělníků v podmínkách tovární velkovýroby po zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Kromě toho Marx dostatečně nerozvinul analýzu o. v oblasti polit. moci, které se může rovněž rozvíjet nezávisle na zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Podílu byrokratických aparátů moci na rozvoji o. věnoval pozornost G. S. Lukács, jehož teorie reifikace je určitou syntézou myšlenek K. Marxe a M. Webera.

Koncept o. je široce používán ve filozofující i empir. s-gii 20. st. Představitelé frankfurtské školy jej používají při kritice způsobu fungování konzumní společnosti. P. L. Berger a T. Luckmann využívají pojmy zvnějšnění, objektivace a o. v oblasti s-gie vědění. R. K. Merton promítá mechanismus o. do podstaty veškeré byrokracie, kterou chápe jako tendenci organizace proměňovat se z nástroje k dosahování soc. definovaných cílů v organismus podřizující soc. realitu imperativům svého vlastního fungování. V rovině empir. výzkumů je o. chápáno jako psych. stav. Sleduje se, jak individuum prožívá svoji situaci. V této rovině se zpravidla vytrácí soc.-kritická dimenze, příp. o. má být redukováno lepší adaptací individuí na existující soc. podmínky. O operacionalizaci kategorie o. pro potřeby empir. výzkumů se pokusil např. M. Seeman, jenž rozlišil 5 složek celého komplexu o.. Nepodařilo se mu však zohlednit spojitost jednotlivých psychol. komponent o. se strukturou soc. světa. R. Blauner se zabýval kategoriemi zaměstnanců, kteří jsou imunní vůči pocitům o., neboť neusilují o kontrolu výrobního procesu. Podobně J. H. Goldthorpe zkoumal ochotu zaměstnanců stát se objekty manipulace v oblasti práce výměnou za takové zlepšení životní úrovně, které jim umožní přiblížit se v rovině konzumu vrstvám buržoazie. Koncept o. zachycuje určité problematické stránky fungování moderní společnosti a postavení člověka v ní. Jedná se zejm. o důsledky plynoucí ze značné komplexity vztahů, o neprůhlednost sféry moci, o důsledky stereotypní strojové velkovýroby i stereotypního konzumu na lidskou psychiku. Tento pojem je však užíván často příliš vágně a samo jeho postulování vyvolává řadu otázek. Každá teorie o. předpokládá totiž určitou představu o pravé lidské podstatě, od níž o. člověka vzdaluje. Jako protest proti dehumanizaci lidské společnosti implikuje zároveň představu autentické společnosti a zde pak snadno sklouzává do ideol. klišé. Teor. zajímavý je problém vztahu mezi objektivní bezmocností a subjektivním pocitem o., a to u jednotlivců i celých skupin. Percepce o. může být blokována např. polit. manipulací. Na druhé straně může o. působit jako sebenaplňující se proroctví, a to v případech, kdy pocit vykořeněnosti nemusí být doprovázen reálnou soc. bezmocností. Tento případ je charakteristický zvláště pro netech. orientovanou inteligenci a pro některé skupiny mládeže. Zde vzniká otázka, nakolik je percepce o. podmíněna soc. a nakolik souvisí spíše s psych. predispozicemi.

alienation aliénation Entfremdung alienazione

Literatura: Israel, J.: L'aliénation de Marx a la sociologie contemporaine. Stockholm 1968.

Jan Keller

---

Viz též heslo odcizení v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)