Třída

třída – jeden z pojmů používaných k vyjádření sociální diferenciace, resp. sociální nerovnosti, který je jistou specifikací pojmů vrstva a společenská skupina. T. se obvykle rozumí soubor osob se stejnou či podobnou ekon. úrovní, které jsou si vědomy svých společných zájmů. Na rozdíl od jiných pohledů na soc. nerovnost zdůrazňuje třídní hledisko podstatnost ekon. pozice a aktivity. Pojem t. byl používán již fr. historiky A. Thierrym, F. P. G. Guizotem, F. A. M. Mignetem, dále angl. a pol. ekonomy a některými utop. socialisty. K. Marx jej užívá zcela běžně, aniž jej přímo definuje. Marx. pojetí bylo definičně konzervováno v Leninově definici t., podle níž třídy jsou velké skupiny lidí, které se liší: 1. svým místem v hist. určitém systému spol. výroby; 2. vztahem k výrobním prostředkům; 3. úlohou v organizaci práce; 4. způsobem nabývání a velikostí disponibilního bohatství. Jako podstatný definiční znak t. V. I. Lenin uvádí to, že jedna si může přisvojovat výsledky práce druhé, že mezi nimi existuje vztah vykořisťování a potenciálního nebo reálného antagonismu. Toto pojetí v zásadě odpovídá původní Marxově intenci, v souvislosti s rozvojem reálné social. společností však bylo podstatně modifikováno tím, že v r. 1936 zavedl J. V. Stalin pojem tzv. neantagonistických tříd, v němž mělo být vyjádřeno specifikum soc.-třídní struktury social. společnosti. M. Weber definuje t. prostřednictvím tržních šancí a odlišuje ji výrazně od statusových a mocenských skupin.

V průběhu 20. st. bývá t. vymezována různě v rámci různých teorií tříd, které nejpřehledněji typologizoval S. Ossowski. l. Existuje dichotomický model, který pracuje zásadně se dvěma hlavními t., jejichž vzájemný vztah je považován za rozhodující pro postavení všech ostatních vrstev. Toto pojetí je charakteristické např. pro R. G. Dahrendorfa, který při kritice marx. pojetí, prováděné s využitím myšlenek M. Webera, vymezuje t. jako velké skupiny soupeřící o podíl na moci a na rozhodování. K překrytí dominující t. právě s vlastníky výrobních prostředků došlo podle Dahrendorfa pouze epizodicky v průběhu 19. st. Zákl. třídní mocenský protiklad může mít mnoho jiných podob, např. podobu konfliktu zájmů mezi organizovanou byrokracií a masou spravovaných. 2. Druhý model je gradační, pracuje s větším počtem t., přičemž klade důraz na to, že každá z těchto t. je pro výklad soc. rozvrstvení stejně význ. Místo vysvětlení vycházejícího ze dvou antagonistických pólů klade toto pojetí velmi často důraz právě na význam středních mohutnějších t., vzniklých v průběhu vývoje industriální společnosti. Tento model je charakteristický pro teorie sociální stratifikace, které často používají termín t. záměnně s termínem vrtsva. 3. Třetí, funkcionální model se liší od obou předchozích tím, že místo větší či menší míry protikladnosti a odlišnosti různých t. klade důraz na jejich vzájemnou závislost. T. spolu nesoupeří ani se od sebe nedistancují, nýbrž vzájemně výhodně kooperují. Zmíněná tři pojetí implikují značně odlišný pohled na povahu soc. reality. Zatímco dichotomické schéma líčí společnost dramaticky jako scénu permanentních zápasů a konfliktů, gradační model je deskriptivně neutrální a model funkcionální zobrazuje naopak existující soc. řád výrazně harmonicky. Marx. pojetí t. kolísá mezi dichotomickým modelem předpokládaným u společností třídně antagonistických a funkcionálním modelem rezervovaným pro popis společnosti social. V úvahách o t. zákl. a odvozených se přibližuje k modelu gradačnímu.

Různé interpretace pojmu t. jsou umožněny již tím, že úvahy o „třídách lidí“ mohou klást důraz buď na to, co různé lidi spojuje a tvoří z nich zvl. skupinu, anebo naopak může být zdůrazněna rozdílnost těchto lidí od příslušníků všech ostatních t., tzv. třídní antagonismus. Prvý přístup je blízký stratifikačním koncepcím, které chápou odlišnosti t. ve vztahu k bohatství, moci či prestiži jako kvality spojitě odstupňované a implicitně zdůrazňují blízkost t., která se projevuje právě v tom, že všechny ve větší či menší míře na zmíněných kvalitách participují. Proti tomu pro antagonistické pojetí je rozhodující to, co t. odděluje, ať již se jedná o podíl na vlastnictví či na polit. moci. Spojujících momentů je podle tohoto pojetí tak málo, že nestojí za to uchovávat kvůli nim existující sociální strukturu, ale je třeba ji změnit. Stoupenci antagonistického chápání t. jsou proto často polit. radikálně zaměřeni. Jiní naopak doporučují opatření, pomocí nichž by bylo možno napětí generované třídy protikladností úspěšně regulovat.

Řada badatelů se snaží postihnout pomocí pojmu t. značně různorodé případy soc. nerovnosti. G. E. Lenski vychází v úvahách o distributivním systému z vícerozměrné třídní hierarchie, ve které souběžně působí t. polit., vlastnické, profesní, etnické, vzdělanostní, sexuální, věkové aj. Každý z těchto specif. třídních systémů má jiný počet t. a jejich kombinací je určeno výsledné soc. postavení jednotlivce v třídní struktuře. V zásadě se jedná o rozšíření Dahrendorfovy koncepce industriálních a polit. konfliktů o další dimenze, které hrají roli zejm. v etnicky smíšených společnostech, ve společnostech se silným hnutím za emancipaci žen apod. R. Collins zase usiluje o propojení Weberovy a Dahrendorfovy koncepce mocenských t. s některými prvky interpretativní s-gie. Typologizuje třídní příslušnost na základě rozboru řečových interakcí, provozovaných rutinně v konverzacích všedního dne. S využitím některých motivů Goffmanova dramaturgismu popisuje Collins konverzační chování nižších, středních i horních t., typologizuje obsahy jejich konverzací i kulisy jejich rozhovorů. Posun od Marxova ke Collinsovu pojetí t. odráží některé proměny moderní společnosti během posledního půldruhého st.: od třídní nesmiřitelnosti vyvlastněných, manuálně pracujících námezdních sil po konverzační rituály zaměstnanců terciéru, prodávajících se ziskem svoji zběhlost v udržování uspokojivých mezilidských kontaktů. Samotný pojem t. ztrácí při tomto hist. posunu svoji bývalou revol. agresivitu a mění se v čistě tech. pojem, sloužící badateli k přehlednějšímu uspořádání mnohotvaré soc. skutečnosti. T. se přesunují z vědomí rozhořčených soc. aktérů do poznámkových bloků a počítačů badatelů pořádajících předmět svého studia, takže P. F. Bourdieu může hovořit o t., které existují již jen na papíře. Nevratnost tohoto procesu je však podmíněna přijatelnou životní úrovní středních a nižších tříd.

class classe Klasse classe

Literatura: Bendix, R. – Lipset, S. M.: Status and Power. New York 1966; Collins, R.: Conflict Sociology. Toward an Explanatory Science. New York 1975; Dahrendorf, R.: Class and Conflict in an Industrial Society. London 1958; Lenski, G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. Northern Carolina 1966.

Jan Keller

---

Viz též heslo třídy a třídní boj v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)