Komunikace ekologická

komunikace ekologická – v užším smyslu racionální reflektování ekologického ohrožení, resp. ekologické krize, v širším smyslu spojení lidské společnosti jako operativně uzavřeného a omezeného systému s ekosystémy, s přírodou. K.e. dnes není samozřejmým jevem, protože příroda není stabilní a samoregulační. Její neměnnost, harmonie a organické začlenění lidských aktivit spadá do předmoderního období. Moderní pojetí evoluce počítá se systémy, které se vyvíjejí bez ohledu na prostředí a na budoucnost (viz autopoesis). K.e. vázne při výhradní koncentraci pozornosti na stupňování hosp. růstu, při narušování globální ekologické rovnováhy rozvojem špičkových technologií. Záměrné rozvíjení k.e. by mělo vést k tomu, aby stupňování rozsahu a hloubky tech. zásahů do přírody bylo kompenzováno větší kompetencí alternativních zásahů eliminujících ekologické ohrožení a krize. K.e. by měla přispívat ke včasnému předvídání a řešení naléhavých problémů životního prostředí. Měla by se promítat do ekologické politiky a ekologické etiky.

ecological communication communication écologique ökologische Kommunikation comunicazione ecologica

Literatura: King, A. – Schneider, B.: První globální revoluce. Bratislava 1991; Luhmann, N.: Ökologische Kommunikation. Kann die moderne Gesellschaft sich auf ökologische Gefährdungen einstellen? Opladen 1986.

Jan Kamarýt