Vědomí třídní

vědomí třídní – odráží životní, resp. existenční podmínky třídy, materiální i duchovní vztahy, které má k jiným třídám, vrstvám a skupinám společnosti a ke státu, a její poměr k vlastnictví. Je to jeden z ústředních pojmů marxismu, založený na teorii tříd a teorii odrazu. Předpokládá se, že v.t. je prostoupeno představami (iluzemi) o dějinném místě a poslání vlastní třídy. Např. buržoazie na vzestupu k moci spojovala sama se sebou idály „věčné říše rozumu“, svobody, rovnosti a bratrství, které ale přesahovaly třídní rámec prosazovaných spol. změn a tím mobilizovaly lidové masy, bez jejichž účasti by hluboké změny nebylo možné prosadit. Z marx. hlediska je to objektivní úloha této třídy v její počáteční historii. Třídy na ústupu zpravidla razí iracionální a k pesimismu se klonící představy o dějinách; svůj zánik spojený se zánikem určitého typu spol. uspořádání pokládají za zánik civilizace, společnosti vůbec. Pro význam v.t. je klíčové, do jaké míry je schopno odrážet hybné síly společnosti, především její třídní rozpory. Proletářské v.t. bylo podle F. Engelse zpočátku jen mlžným pocitem hlubokého rozporu zájmů mezi proletariátem a buržoazií; vyzrálá podoba třídního protikladu přinesla jeho zformování. Podle V. I. Lenina je pro v.t. zpočátku příznačná živelnost a absence uvědomělosti. Lenin spojoval vyšší formy v.t. s organizační a aktivizující funkcí děl. strany, která orientuje třídní boj děl. třídy nejen na hosp. požadavky, ale také na požadavky polit. Emancipační strategie v.t. je spojená s dobytím polit. moci, s nastolením diktatury proletariátu. Po něm mělo dojít k dalšímu růstu uvědomělosti ve smyslu ústupu od iluzorních a iracionalistických forem v souladu s tím, že formy spol. součinnosti individuí jsou plánovitě a racionálně konstruovány.

V.t. děl. třídy je klíčovým pojmem pro G. Lukácse (Dějiny a třídní vědomí, 1923), který v něm spatřuje cosi na způsob hegelovského sjednocení pólu subjektivity a objektivity. V dobách vzestupu třídy dochází k profilaci v.t., v dobách vleklé stagnace k jeho erozi a degeneraci na nižší formy. Marx. s-gie chápala koncept v.t. spíše jako tech. abstrakci. V empir. rovině bylo prakticky nepodchytitelné, i když existovaly pokusy vydávat za ně sumarizace hodnotových orientací příslušníků různě operacionalizovaných tříd. V moderní s-gii se rozlišuje v.t. a třídní uvědomění tak, že třídním uvědoměním se rozumí stav, kdy vědomí třídní příslušnosti hraje ústřední roli v sebepojetí, sebeurčení a sebeidentifikaci individua a kdy lidé svůj třídní zájem kladou do protikladu k zájmům příslušníků jiných spol. tříd. Am. sociologové vysvětlují nepřítomnost třídního uvědomění v USA např. tím, že v Americe nebyla rodová šlechta, že jde o národ imigrantů, že v USA existuje prokazatelná možnost vzestupné mobility, že převládají silnější integrační pouta, založená na rasové nebo etnické příslušnosti, náboženství apod.

class consciousness conscience de classe Klassenbewusstsein coscienza di classe

Literatura: Fantasia, R.: Culture and Solidarity. Berkeley, Calif. 1988; Lukács, G.: Geschichte und Klassenbewusstsein. Studien über marxistische Dialektik. Berlin 1923; Vanneman, R. – Cannon, L. W.: The American Perception of Class. Philadelphia 1987.

Miroslav Ransdorf