Sociologie husitství

sociologie husitství – oblast s-gie, která se z pozic s-gie revoluce, s-gie politiky a s-gie vědění zabývá předpoklady, průběhem a důsledky husitství a jeho reflexí ve vědě a v ideologii. Vznikla ve 20. a 30. l. 20. st., kdy E. Chalupný, J. Slavík, E. D. Hauner a K. Konrád reagovali ze s-gického hlediska jak na tradiční koncepty husitství (především obsažené v dílech F. Palackého, T. G. Masaryka a F. von Bezolda), tak na nesčetné ideol. proudy, které na husitství tak či onak navazovaly (viz socialismus český, česká otázka, masarykismus). Ostrou kritikou dosavadních přístupů byla práce E. S. Haunera, který v návaznosti na J. Pekaře a V. Chaloupeckého (a vyzbrojen tzv. komponentální metodou Z. Ullricha) prezentoval husitství jako konzervativní náb. hnutí, pevně zakotvené ve středověkém myšlení, vedené šlechtou a po feudálních privilegiích toužícími měšťany. Odmítal analogie s jinými soc. revolucemi i demokratičnost husitství a jeho lidovost. Naproti tomu J. Slavík, ovlivněný marxismem, aplikoval na husitství transverzální komparativní metodu a ukazoval řadu shod v jeho průběhu s jinými revolucemi. Zdůrazňoval jeho demokratičnost, modernismus a celkové progresivní důsledky. Kontroverze Hauner – Slavík má dosud význam i pro použití srovnávací metody a historické metody v s-gii. Marx. s.h. začíná K. Konrádem a Z. Nejedlým a byla po válce rozvíjena především v rámci historiografie. S-gicky bylo husitství analyzováno zejm. J. Krejčím a R. Kalivodou.

sociology of Hussitism sociologie de l'hussitisme Soziologie des Hussitismus sociologia dell'ussitismo

Literatura: Kejř, J.: Husité. Praha 1984; Slavík, J.: Husitská revoluce. Studie historicko sociologická. Praha 1934; Spěváček, J.: K některým problémům hospodářského a sociálního vývoje v českých zemích v předhusitském období. Folia historica Bohemica, 1981, č. 3.

Jiří Linhart