Kasta

kasta – (z fr. caste, přes něm. Kaste, to z portug. casta = čistá rasa, to z lat. castus = mravně čistý, bezúhonný, posvátný) – poměrně ostře vymezená společenská skupina a zároveň instituce zakládající zvlášť rigidní, výrazně linearizovanou formu uspořádání sociální struktury. Kastovnictví je tradiční systém indické společnosti, jehož kořeny lze nalézt zejm. v bráhmanismu. Spol. vědy věnují kastovní struktuře společností pozornost od 19. st. v souvislosti se snahou přesněji vymezit rozdíl mezi třídou, stavy a k. F. P. G. Guizot klade při vymezení k. důraz na dědičnost soc. postavení, jeho přenášení mezi generacemi. J. S. Mill spatřoval podstatu kastovnictví v příkré nerovnosti práv a povinností příslušníků jednotlivých k. Jiní badatelé zdůrazňovali především vzájemnou izolaci a separaci různých k. Pro potřeby s-gie precizoval koncepci k. počátkem 20. st. Durkheimův žák Célestin Bouglé. Duch kastovnictví předpokládá přísné oddělení a odmítání byť zprostředkovaných vzájemných kontaktů, dále dědičnou specializaci činnosti a konečně jednoznačnou sociální hierarchii. Společnost složená z k. nepřipouští sňatky příslušníků různých k., soc. vzestup ani střídání profesí. Kastovní společnost je proto považována, na rozdíl od společnosti třídní a částečně i společnosti stavovské, za společnost extrémně uzavřenou. Pod vlivem Durkheima zdůrazňuje Bouglé náb. rozměr kastovního systému. Náb. legitimace propůjčuje k. zdání nevyhnutelnosti a věčnosti. Příslušnost k jisté k. je vysvětlována zásluhami či vinou v předchozím životě, příp. zlepšení údělu lze očekávat teprve v životě příštím.

Max Weber se domnívá, že k. mají základ etnický a že jejich původ je spjat s vojenskými výboji. Snad s výjimkou tradiční Indie lze jen zřídka nalézt k. takto ostře vyhraněné. Duch kastovnictví nemizí zcela ani ve společnosti moderní. Bouglé popisuje ve své studii z poloviny 30. l. některé přežívající znaky kastovnictví. Spatřuje je např. v mezigeneračním předávání profesí nikoli na základě přání a vloh, nýbrž podle principu příbuzenství, nebo ve faktické nerovnosti před právem při zásadě formální rovnosti, která prakticky znevýhodňuje příslušníky nižších vrstev. Duch kastovnictví spatřuje také v přežívání statusových symbolů, jejichž užívání je zakázáno všem nečlenům. Předsudek, podle něhož pouhý kontakt se členem nižší k. znečišťuje, se projevuje nejzřetelněji strachem z mezaliance, který vede příslušníky některých profesí k endogamnímu chování. Kategorie „čistého“ a „nečistého“, které určují způsoby vystupování i možnosti kontaktu mezi členy k., prozrazují inspiraci v náb. oblasti. Prakticky všechny rysy kastovnictví se v moderní společnosti vyskytují u chování řízeného předsudky rasismu. Z profesních skupin vykazují četné rysy kastovního chování např. lékaři, vojáci z povolání a umělci. Projevuje se to v udržování soc. distance navenek, v dědičné profesní specializaci, v preferenci endogamního chování, ve vyhraněném životním stylu. Určitou příbuznost s klasickými k. lze přitom spatřovat v tom, že jména starých k. se často kryla s názvy profesí. Zásadní rozdílnost je dána absencí hlubšího fil. či náb. zdůvodnění původu a poslání k. v moderní společnosti. Kastovní chování je v tomto případě vedeno spíše pragmatickými zájmy uchování výjimečného soc. statusu.

caste caste Kaste casta

Literatura: Bouglé, C.: Essai sur le régime des castes en Inde. Paris 1908; Dumont, L.: Homo Hierarchicus – Essai sur le systeme des castes. Paris 1967.

Jan Keller