Pól rozvoje

pól rozvoje – (z lat. polus = točna, též obloha, klenba a to z řec. polos = klenba) – též pól růstu – výraz pro dominující, „hnací“ či „tažnou“ ekon. jednotku, odvětví nár. hospodářství, resp. lokalitu, která v určité oblasti rozhodujícím způsobem ovlivňuje toky zboží, peněz a služeb, určuje orientaci ekon. činnosti a tím částečně i rozmístění obyv. do městských aglomerací, rozmístění infrastruktury a kapitálu. Zákl. východiskem teorie polarizovaného vývoje, kterou v rámci fr. školy prostorové ekonomie zformuloval v 50. l. 20. st. F. Perroux, je teze, že hosp. život tvoří souhrn vztahů mezi ovládajícími a ovládanými a že k hosp. růstu nedochází všude naráz, rovnoměrně, že tento růst se projevuje v bodech, tj. p.r., a šíří se dále různými kanály s různým výsledným efektem pro nár. hospodářství jako celek. Klíčovou úlohu v procesu polarizace a v teorii p.r. hrají: 1. tzv. externí úspory, tj. výhody, které jeden výrobce poskytuje zdarma a neúmyslně jinému výrobci a které spočívají ve společném, efektivnějším využívání výr. a nevýr. infrastruktury, návaznosti a kooperace výrob, blízkosti doplňkových a pomocných služeb; 2. tzv. aglomerační úspory, podmíněné územní koncentrací ekon. činností, trhu, kvalifikovaných pracovních sil aj. Z dalších výrazných vlastností „hnací jednotky“ lze jmenovat komplementárnost jejích výrob, schopnost vyvolat tlak na jiné jednotky, velikost vlastní produkce převyšující produkci všech ostatních jednotek, progresivnost její ekon. činnosti. Na základě těchto vlastností působí na „hnané jednotky“ a na principu řetězové reakce a kumulativních efektů vznikají nové výroby a služby nebo již existující se rozšiřují, mění se nákupní a prodejní ceny apod. Nejde však vždy jen o jednosměrný vztah, projevovat se může i určitý, i když relativně malý zpětný vliv. Perrouxova teorie polarizovaného vývoje tedy obecně rozpracovává problematiku podmíněností, způsobů rozvoje a vzájemného (odvětvového či prostorového) uspořádání ekon. činností. Nár. hospodářství chápe jako síť více nebo méně spjatých a integrovaných polarizovaných prostorů, v nichž vedle hlavních pólů existují i póly vedlejší, odvozené, a jednotky výrazně periferní.

K typizaci polarizačních efektů dospěl L. Davin. V rámci výsledné, celkové polarizace rozlišil tyto aspekty: a) geogr., vyplývající z koncentrace ekon. aktivit v určitém území, b) tech., odrážející se v rozvoji těch činností, které s p.r. souvisejí tech., resp. technol., c) psychol., spojovaný se vznikem atmosféry optimismu, jistoty a důvěry a vyvolávající v p.r. a jeho okolí další investice a poptávku, d) příjmový či důchodový, související s prosperitou sektoru služeb, kterou p.r. ovlivňuje vytvořenými důchody či příjmy, tj. i vyvolanou poptávkou. Někteří regionální ekonomové vyslovili k Perrouxově teorii výhrady v tom smyslu, že jsou známy případy ekon. růstu bez p.r., že „póly“ nejsou nevyhnutelnou podmínkou každého růstu. Za takovouto výjimku z pravidla považují malé prostorové jednotky, jako je Švýcarsko s rozptýleným turistickým průmyslem a Dánsko, jehož prosperita nevznikla a ani nepřetrvává jako důsledek působení velké průmyslové jednotky. Teorii p.r. přejali regionální geografové a její zákl. pojmy aplikovali na geogr. oblasti. Místo o hnací ekon. jednotce či odvětví mluví ale o hnací oblasti, tj. oblasti způsobující urychlování nebo zpomalování vývoje jiných oblastí, trvalý růst jejich spotřeby a investic apod. V protipoloze k ní existují oblasti deprimované, upadající, které v určité etapě svého vývoje byly vyspělé, progresivní a popř. i „hnací“, tuto úlohu však ztratily vlivem tech. pokroku, který způsobil strukturální změny nár. hospodářství a vznik moderních odvětví lokalizovaných na zcela nových místech. Např. staré vyspělé oblasti s hutnickým, strojírenským a textilním průmyslem začaly ztrácet na významu proti oblastem novým s elektrotechnickým, chemickým či jaderným průmyslem. Opětovného zapojení těchto původních dominantních oblastí do ekon. dění se dociluje urychlenou změnou jejich ekon. struktury, tzv. konverzí. Koncepce p.r. a polarizovaného prostoru korespondují s dalšími, resp. obecnějšími představami o prostorové organizaci a šíření ekon. i soc. a kult. jevů. (Viz též teorie centrálních míst, pravidlo o pořadí a velikosti.)

pole of development pôle du développement Pol der Entwicklung polo di sviluppo

Literatura: Davin, L.: Economie régionale et croissance. Paris 1964; Lacko, R.: Náčrt vývinu priestorovej ekonomiky. Bratislava 1969; Perroux, F.: Les espaces économiques. Economie appliqueé. Paris 1950.

Eva Heřmanová