Sémantika: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Dowty, D. R.'' – ''Wall, R. E.'' – ''Peters, S.'': Introduction to Montagne Semantics. Dordrecht 1981; ''Tarski, A.'': Logic, Semantics, Metamathematics. 1956; viz též [[sémiotika]], [[sémiologie]]. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Dowty, D. R.'' – ''Wall, R. E.'' – ''Peters, S.'': Introduction to Montagne Semantics. Dordrecht 1981; ''Tarski, A.'': Logic, Semantics, Metamathematics. 1956; viz též [[sémiotika]], [[sémiologie]]. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]] | [[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]] | ||
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]] | [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
sémantika – (z řec. séma = znamení) – běžně se chápe jako nauka o významu slov, což je v podstatě pojetí tradiční lingvistiky, jíž je s. součástí. Termín s. poprvé užil M. Bréal v r. 1897. Základy s. lze nalézt u Bertranda Russella a Ch. S. Peirce. Rozdíly mezi syntaxí a s. vymezili Kurt Gödel a Alfred Tarski. Richard Montagne položil základy studia s. na přirozených jazycích. V současné jazykovědě se těžiště s. přesunulo ze slov na větu, protože se vychází z předpokladu, že obsahy si předáváme v jazykové komunikaci nikoli pomocí slov, ale pomocí vět (výpovědí). I v případě, že v komunikaci užijeme pouze jediné slovo, plní toto slovo funkci výpovědi (viz např. výrok „sněží“). Strukturální s. studuje souvislosti mezi významem celého výroku a významy jeho jednotlivých částí. Lexikální s. sleduje cestu označování významů slovy. V generativní gramatice se s. vztahuje ke způsobu reprezentace významu vět. Úkolem teorie s. je stanovení obecných vztahů mezi plánem obsahu a plánem výpovědi. V logice se pod pojmem s. chápe buď věda o znacích, nebo věda o vztahu mezi znaky a skutečností. V prvním případě je s. synonymem sémiotiky, v druhém případě je její součástí. Zkoumání významové variability slov i celých výroků pomáhá odhalit jemnější soc. a kult. diferenciaci společnosti i její vývojové proměny (viz též variantnost jazyková). K s-gickým i psychol. technikám patří tzv. sémantický diferenciál. V jistém smyslu je na s. postavena interpretativní s-gie i moderní kult. antropologie. Tzv. obecná sémantika představuje přímo aplikaci s. do roviny soc. vztahů, resp. převedení těchto vztahů do roviny jazykového vyjádření. (Viz též sociologie jazyka.)
semantics sémantique Semantik semantica
Literatura: Dowty, D. R. – Wall, R. E. – Peters, S.: Introduction to Montagne Semantics. Dordrecht 1981; Tarski, A.: Logic, Semantics, Metamathematics. 1956; viz též sémiotika, sémiologie.