Schizma: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 8: Řádek 8:
 
</div>
 
</div>
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03

schizma – (z řec. schizma = rozštěpení, rozkol) – původně označení jakýchkoliv roztržek v církvi, později jen takových, při kterých nešlo o herezi, zůstala zachována zákl. církevní dogmata, i když byla porušena jednota církve. Nejstarší rozkol sahající po dnešek nastal již v 5. st., když se odtrhly některé křesťanské obce vých. části římské říše a vytvořily se samostatné tzv. starokřesťanské církve (koptská, nestoriánská, arménsko-gregoriánská aj.). Nejznámější je ale církevní s. z r. 1054, kdy došlo k rozštěpení církve na západní a východní, k oddělení katolicismu a pravoslaví. Předcházelo tomu vytvoření dvou náb. center, v Římě a v Konstantinopoli, a narůstání rozdílů v obřadech a církevní organizaci. Nakonec došlo k vzájemné exkomunikaci papeže Lva IX. a patriarchy konstantinopolského (byla „vymazána z paměti“ až na II. vatikánském koncilu v r. 1965 v souvislosti s narůstajícím ekumenismem). Za „západní“ či „papežské“ se označuje v katol. církvi s. mezi lety 1378–1417, které vzniklo současným zvolením dvou papežů, z nichž jeden sídlil v Římě (Urban VI.) a jeden v Avignonu (Klement VII.). Zájmové střety panovníků a jiných feudálů byly vyjádřeny i tlakem na volbu papeže, resp. ovlivňováním různých skupin kardinálů, protože spojenectví s papežem bylo důležitou mocenskou podporou. Toto poměrně dlouhé období papežského s., kdy se papežové střídali, bojovali o legitimitu, oslabovalo samozřejmě autoritu instituce papežství i církve. I uvnitř pravoslavné církve vzniklo s., a to v 2. polovině 17. st. na základě starověreckého neboli staroobřadnického hnutí. Ale vzhledem k tomu, že s. se v tomto případě nevytvářelo jako revize církevního učení, ale jako důsledek rozporů uvnitř církevní hierarchie, představuje obdobu krizových situací světských vlád s následným rozštěpením států a je spíše zajímavým předmětem zkoumání pro sociologii politiky než sociologii náboženství. Nicméně označení schizmatik, používané většinou oběma znepřátelenými stranami, je v církevním životě dodnes význ. labellingem, méně negativním než označení kacíř.

schism schisme Schisma scisma

Alena Vodáková