Sociologie tělesné kultury

sociologie tělesné kultury – disciplína zabývající se s-gickými aspekty formování tělesné kultury, tedy té části kultury společnosti, která zahrnuje všechny formy tělesného rozvoje člověka a záměrného i nezáměrného pěstování lidského těla. Je podmíněna nejen zapojením jedince do sportu a tělovýchovných činností (včetně různých forem tělesných cvičení, tance, turistiky a kulturistiky), ale i náplní pracovního procesu, dopravou, převládajícím využíváním volného času, zátěží domácími pracemi, stravovacími zvyklostmi apod. V užším slova smyslu se s.t.k. zabývá především spol. posláním a fungováním subsystémů (odvětví) tělovýchovy. Byla pěstována především v bývalých social. zemích. Na západě jsou tyto problémy řešeny buď v rámci sociosomatiky, nebo sociologie sportu, popř. s-gie výchovy, s-gie zdraví a nemoci, s-gie organizace či filozofie kultury, výchovy a kult. kritiky. Úroveň integrace poznatků v s.t.k. není příliš vysoká. V jejím konstituování sehrála význ. roli kniha I. A. Krjačka Fizičeskaja kul'tura z r. 1948. Práce teor. zdůvodnila tzv. sov. systém tělesné výchovy, který se stal vzorem pro tělovýchovu v ostatních social. zemích. Příklon k státní podpoře a řízení tělesné kultury a sportu byl zdůvodněn jejich důležitými celospol. funkcemi (přínos tělovýchovy pro rozvoj zdraví, pracovní zdatnost, prevenci nemocí, přípravu k obraně vlasti, boj proti spol. nežádoucím jevům, výchovu v duchu vlastenectví, internacionalismu, social. mravnosti a všestranného rozvoje osobnosti). Práce propagovala též heslo „Za masovost, za rekordy“. V novější literatuře byl kladen značný důraz i na úlohu tělesné kultury a sportu v boji za mír. Velká pozornost se věnovala precizaci spol. funkcí tělovýchovy, zejm. její úloze v utváření zdravého způsobu života. Oblíbenými tématy též bylo místo tělovýchovy ve volném čase pracujících, zejm. mládeže, soc. diferenciace v přístupu k tělesné kultuře, analýza význ. tělových. slavností, zvl. spartakiád (z hlediska jejich soc. integrativních, polit. i tělovýchovných funkcí), komercialismus ve sportu a tělovýchově, výzkum nejrůznějších tělovýchovných kampaní (např. typu „Buď fit“). V rámci s.t.k. se také od počátku 70. l. rozvíjela v Československu prognostická činnost. Trvalou součástí s.t.k. byla kritika burž. teorií tělovýchovy a sportu. S.t.k. se zabývali především M. Choutka, K. Straňai, J. Merhautová, F. Joachimsthaler, Z. Šprynar, J. Nekola, Z. Teplý, M. Potůček, Č. Adamec.

sociology of physical culture sociologie de la culture physique Soziologie der Körperkultur sociologia della cultura fisica

Literatura: Adamson, K. V. – Titma, M. Ch. eds.: Fizičeskaja kul'tura i sovetskij obraz žizni. Moskva 1982; Kalčev, D.: Fizičeskaja kultura realizata na ličnosta. Sofia 1984; Ponomarjov, N. I.: (1974) Sociální funkce tělesné kultury. Praha 1979.

Časopisy: Teorie und Praxis der Körperkultur. Berlin 1955; Teorie a praxe tělesné výchovy a sportu. Praha 1953; Těorija i praktika fizičeskoj kul'tury. Moskva 1946.

Jiří Linhart
Vladimír Čechák