Adamec Čeněk
Adamec Čeněk
v Ivančicích (okr. Brno–venkov)
v Praze
Po gymnaziálních studiích studoval sociologii a politickou vědu na Vysoké škole obchodní české techniky (viz České vysoké učení technické v Praze) u Jana Mertla, před ukončením studií působil ve stejnojmenném ústavu také jako pomocná vědecká síla (1939). Na sklonku roku 1939 se zapojil do ilegální činnosti a vzápětí odešel do emigrace. V roce 1940 ve Francii vstoupil do československé zahraniční armády, s níž byl v létě téhož roku evakuován do Velké Británie. V armádních službách zůstal až do konce druhé světové války, soukromě přitom studoval publikace o reprezentativních výzkumech veřejného mínění a byl v kontaktu s britskou organizací Mass-Observation. V roce 1945 se vrátil na Vysokou školu obchodní, obhájil disertaci (1946) a stal se asistentem Ústavu sociologie a politické vědy (1945–46). Zapojil se do činnosti Sociologického kruhu posluchačů vysokých škol pražských (člen výboru; Sociologický kruh fakticky zanikl 1948). V letech 1946–50 pak působil jako odborný pracovník Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění při ministerstvu informací. Díky svým zkušenostem s výzkumem veřejného mínění a zahraničním kontaktům se stal jedním z klíčových pracovníků tohoto ústavu a současně propagátorem gallupovských výzkumů, v letech 1946–48 byl výkonným redaktorem ústavního časopisu Veřejné mínění, v roce 1947 stážoval v USA. Činnost ústavu byla nicméně po roce 1948 utlumována a v roce 1950 byl zrušen, Adamec na počátku 50. let vystřídal několik krátkodobých zaměstnání (Čs. ústav pro vnitřní obchod, Naftové motory, SNTL) a dočasně byl také ve vyšetřovací vazbě. V letech 1953–67 pracoval v Ústředním ústavu zdravotnické osvěty (později Ústav zdravotní výchovy) jako osvětový pracovník. Návrat k odborné práci mu umožnilo založení Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV, jehož odborným pracovníkem byl v letech 1967–72. Ačkoli formálně nestál ve vedení nově zřízeného ústavu, zejména z počátku jeho dřívější zkušenosti výrazně přispěly etablování výzkumů veřejného mínění v české vědě i společnosti na konci 60. let. Po zrušení ústavu za tzv. normalizace se Adamec vrátil do Ústavu zdravotní výchovy a později přešel na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK (1972–90). V roce 1990 se na několik měsíců stal ředitelem Institutu veřejného mínění při Federálním statistickém úřadu (viz Ústav pro výzkum veřejného mínění FSÚ), jehož transformaci inicioval, načež odešel do penze.
V obdobích, kdy mohl sociologicky pracovat (1945–52, 1967–72, 1990), Adamcova činnost spočívala především v přípravě, organizaci a elementárním vyhodnocení výzkumů veřejného mínění. Autorsky se podílel prakticky na všech výzkumech prvního Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění, jejichž výsledky byly publikovány zejména v časopisech Kruh a Veřejné mínění, kam psal také pod pseudonymem Jacques Lambert. Jeho ostatní texty měly převážně informativní a popularizační charakter. V 60.–70. letech se účastnil přípravy a vyhodnocení podstatné části výzkumů Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV, jejichž výsledky byly publikovány formou interních výzkumných zpráv, v časopiseckých studiích se věnoval počátkům výzkumů veřejného mínění v českých zemích a metodice školení tazatelů. Po listopadu 1989 vydal pouze věcný popis činnosti prvního ústavu pro výzkum veřejného mínění spojený s osobními vzpomínkami. S výjimkou podstatného podílu na několikerém etablování výzkumů veřejného mínění v Československu do vývoje české sociologie prakticky nezasáhl.
Knihy: Nevědomost zabíjí: Úmrtnost kojenců v zrcadle veřejného mínění (Svět v obrazech, Praha 1947; spoluautoři B. Pospíšil a M. Tesař); Veřejnost o Baťovi: Národní podnik Baťa v zrcadle veřejného mínění (Orbis, Praha 1947; spoluautoři B. Pospíšil a M. Tesař); Za hlasem lidu: Rok výzkumu veřejného mínění (Orbis, Praha 1947; spoluautoři B. Pospíšil a M. Tesař); Šarlatáni včera a dnes (SZdN, Praha 1956; 2. vyd. 1960); Zdravotnická osvěta v boji proti pověrám (VÚZO, Praha 1956); Zdravotnická osvěta v otázkách výživy (ÚÚZO, Praha 1957); O tom, jak žil, co jedl a pil Robinson Crusoe (Krajské ústředí zdravotnické osvěty, Ostrava – Olomouc 1960); Slabikář správné výživy (SZdN, Praha 1960; 2. vyd. 1962); Kurs správné výživy a účelného vaření (Osvětový ústav, Praha 1961; spoluautorka A. Vobořilová); Veřejné mínění a otylost (ÚZV, Praha 1969; slovensky 1974); Veřejné mínění a rakovina (ÚVVM ČSAV, Praha 1970); Dvacet let zdravotní výchovy v ČSR a Ústav zdravotní výchovy v Praze (ÚZV, Praha 1973); Průzkum postojů české veřejnosti k ochraně životního prostředí (Ústav pro výzkum kultury, Praha 1975); Hnuti pohybem ke zdraví a jeho odraz v masovém rozvoji tělesné výchovy (Ústav pro výzkum kultury, Praha 1977; spoluautor Z. Teplý); Tělesná výchova, sport a pohybová rekreace v životě občanů ČSR (Ústav pro výzkum kultury, Praha 1977; spoluautor Z. Teplý); Postoje české veřejnosti k problematice výchovy k manželství a rodičovství (Ústav pro výzkum kultury, Praha 1980; spoluautoři V. Hepner a L. Vaňková); Dotazník a studium zdravotního uvědomění (ÚZV, Praha 1981); Rychlý orientační průzkum zdravotního uvědomění (ÚZV, Praha 1981); Počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 1996).
Studie: Příklad kvalitativního rozboru (Veřejné mínění 1946); Výzkum posluchačů BBC (Kruh 1946); Rok práce Čs. ústavu pro výzkum veřejného mínění (Kruh 1946); Filmová výroba a sociálně psychologický výzkum (Veřejné mínění 1947); Výzkum veřejného mínění a sociální vědy (Sociologie a sociální problémy 1947); Experiences with an International Question (International Journal of Opinion and Attitude Research 1947); Polls Come to Czechoslovakia (Public Opinion Quarterly 1947; spoluautor I. Víden); Výzkum veřejného mínění a mezinárodní spolupráce (Veřejné mínění 1948); Předvídání voleb a výzkum veřejného mínění (Sociologická revue 1949); Konstrukce dotazníků při výzkumu trhu a veřejného mínění (Sociální revue 1950); Počátky výzkumu veřejného mínění u nás (Sociologický časopis 1966); Zkušenost s využitím názorné pomůcky při výcviku tazatelek (Sociologický časopis 1968); Vizuální pomůcka pro výcvik tazatelů (Sociologický časopis 1969).
Sborníky: Zdravotnická osvěta (ÚÚZO, Praha 1961); 10 let Ústředního ústavu zdravotnické osvěty 1952–1962 (ÚÚZO, Praha 1963); Vztah Čechů a Slováků k dějinám (ÚVVM ČSAV, Praha 1968); 25 Years of Health Education in the Czech Socialist Republic (ÚÚZO, Praha 1977; spolueditorka V. Fištejnová); Zdraví ve střídmosti: Příručka (Avicenum, Praha 1982).
Překlad: George Gallup: Průvodce po výzkumu veřejného mínění (Orbis, Praha 1948).
Literatura: Josef Bečvář: Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV 1967–1972 (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 1996); Josef Bečvář: Za Čeňkem Adamcem (Sociologický časopis 33, 1997, 4: 479–481); Bohumil Jungmann: Osudy sociologů (Sociologické aktuality 2, 1991, 9: 23–25).
Čeněk Adamec je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.