Jungmann Bohumil: Porovnání verzí

m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
imported>Admin
(Přidána poslední věta Bohumil Jungmann je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.)
 
Řádek 20: Řádek 20:
 
[[Kategorie:Aut: Voříšek Michael]]
 
[[Kategorie:Aut: Voříšek Michael]]
 
[[Kategorie:SCSg]]
 
[[Kategorie:SCSg]]
 +
----
 +
Bohumil Jungmann je autorem [[KBCSg:Jungmann Bohumil|některých publikací]] v [[KBCSg|Knižní bibliografii české sociologie]].

Aktuální verze z 8. 12. 2018, 21:59

Jungmann Bohumil

v Plzni
v Praze

Jungmann Bohumil 01.jpg

Vystudoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1962). V roce 1962–63 byl učitelem na základní škole v Písku, v letech 1963–69 pracoval v Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy (později Ústav sociálně politických věd) Univerzity Karlovy, od roku 1966 v týmu Pavla Machonina. Po zrušení ústavu byl zaměstnán v Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV (1969–72) a v nástupnickém Kabinetu pro výzkum veřejného mínění při Federálním statistickém úřadu (1972–73; viz Ústav pro výzkum veřejného mínění FSÚ). Nakonec musel z politických důvodů odejít do Výzkumného ústavu sociálního rozvoje a práce (1973–89). V letech 1990–93 byl ředitelem Institutu pro výzkumu veřejného mínění v Praze.

Jungmann patřil k blízkým spolupracovníkům Pavla Machonina, s nímž se podílel na výzkumu sociální struktury, uskutečněném v roce 1967. Podílel se na teoretickém a metodologickém projektu, napsal dvě kapitoly knihy Československá společnost a byl s Machoninem i spoluautorem článku, jenž vymezil cíle tohoto výzkumu v polemice s názory Richtova týmu (Sociologický časopis 1968; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Spolupracoval také na zpracování a vydání analýz sociální mobility z dat Machoninova týmu (Sociální a profesní mobilita, 1972). Po nástupu tzv. normalizace se mohl několik let věnovat výzkumu veřejného mínění, ale záhy se mu uzavřela možnost publikovat a zbytek tohoto období strávil ve Výzkumném ústavu sociálního rozvoje a práce. Svou metodologickou a teoretickou průpravu uplatnil v řadě empirických výzkumů, jejichž výsledky však vyšly nanejvýš v nízkonákladových výzkumných zprávách. V roce 1990 se stal na základě konkursu ředitelem Institutu pro výzkum veřejného mínění v Praze, po několika letech ale podlehl nemoci a zemřel.

Stati: Sociální diferenciace socialistické společnosti a diferenciace v charakteru práce: Náčrt teoretické koncepce výzkumného programu (Sociologický časopis 1965; spoluautor P. Machonin); Sociologicko-statistické šetření vertikální sociální diferenciace a mobility obyvatelstva ČSSR (Sociologický časopis 1967; spoluautoři P. Machonin, M. Petrusek a Z. Šafář); Vědeckotechnický pohyb a náš soudobý sociální systém (Sociologický časopis 1968; spoluautor P. Machonin); „Československá společnost“ po dvaceti letech (Sociologický časopis 1990; spoluautoři P. Machonin, R. Roško, Z. Šafář a J. Večerník).

Příspěvky ve sbornících: „Složitost práce“ jako rozměr vertikální diferenciace společnosti a jako individuální šance, Sebehodnocení a sebeidentifikace (P. Machonin, ed.: Československá společnost. Epocha, Bratislava 1969).

Sborníky: Základní problémy obecné sociologické metodologie (Vědecké informace Ústavu sociálně politických věd UK 4/68; spolueditor M. Petrusek); Sociální a profesionální mobilita pracujícího obyvatelstva v ČSSR I.-II. (Čs. výzkumný ústav práce, Bratislava 1972; spolueditoři V. Rollová, J. Alan a Z. Šafář).

Literatura: Pavel Machonin: Odešel významný český sociolog (Sociologické aktuality 4, 1993, 9: 2); Pavel Machonin: Za Bohumilem Jungmannem (Sociologický časopis 29, 1993, 4: 525–528).

Michael Voříšek


Bohumil Jungmann je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.