Skupina referenční

skupina referenční – (z lat. referre = podávat zprávu) – skupina, která slouží individuu jako standard hodnocení vlastního chování, postojů, aspirací, životního způsobu, ambicí, zjevu atd., s níž se jedinec srovnává a na členství v níž aspiruje, pokud jejím členem není. Koncept s.r. zavedl do s-gie R. K. Merton ve spolupráci s Alice Rossiovou v r. 1950, inspirován detailní analýzou práce S. A. Stouffera a kol. American Soldier, kde je formulována hypotéza tzv. relativní deprivace: individua odlišným způsobem snášejí útrapy války a vojenské služby v závislosti na tom, s kým srovnávají své aktuální postavení, jakou skupinu osob pokládají za svůj vlastní „vztahový rámec“ (frame of reference). Merton vypracoval teorii s.r., která je dobrým příkladem realizace jeho vlastní ideje tzv. teorií středního dosahu. Teorii lze rekonstruovat následujícím způsobem. 1. Individuum je členem několika skupin současně (pluralita skup. členství), ale význam členství v různých skupinách je různý. Skupiny, jichž je individuum členem, se nazývají členské skupiny. Toto rozlišení zavedl vlastně již W. G. Sumner, když odlišil tzv. in-groups a out-groups. 2. Vztah mezi členskou a nečlenskou skupinou může být vztahem spolupráce, lhostejnosti nebo nepřátelství (Sumner původně předpokládal, že vztah skutečného nebo potenciálního nepřátelství dominuje). Individuum se v různé míře identifikuje se skupinami, jichž je členem. Identifikací rozumíme vnitřní přijetí skup. norem, hodnot, vzorců chování, životního stylu apod., tedy především interiorizaci či internalizaci norem. 3. Individuum se však může vnitřně identifikovat i se skupinou, jejímž členem aktuálně není. Taková skupina se stává jeho s.r. (původně navrhovaný čes. termín „vztažná skupina“ se neujal). Individuum tedy může mít k některé nečlenské skupině pozitivní vztah bez ohledu na to, zda vztah jeho vlastní členské skupiny je vůči této skupině pozitivní, negativní nebo indiferentní. 4. Orientace individua na nečlenskou skupinu se projevuje obdivem k ní, nápodobou vzorců chování jejích členů atd. a ústí v touhu stát se členem atd. 5. V případě, že s.r. je otevřenou skupinou, tzn. že se individuum jejím členem může stát, proběhne tzv. proces anticipující socializace: v období, kdy se individuum na členství ve skupině připravovalo, seznámilo se s jejími normami, hodnotami, jazykem etc., čímž se podstatně zkrátila doba nutná k adaptaci na nové členství. 6. Podstatně složitější je však situace v případě, že s.r. je uzavřenou skupinou, v níž členství vůbec není možné, nebo je vysloveně exkluzívní a výběrové (šlechta, některé kluby, ale i polit. strany, církve, sekty): nemožnost stát se jejím členem obvykle vede k marginalizaci, k postupnému vyloučení z vlastní skupiny a k soc. vykořenění. 7. Orientace na nečlenskou skupinu jako na s.r. může vyvolat ze strany členské skupiny vůči individuu různé sankce a postihy až po vyloučení.

V souvislosti s teorií s.r. byly učiněny pokusy zavést další pojmy, např. referenční individuum, referenční objekt (ideální, vykonstruovaný a někdy dokonce vůbec neexistující soc. útvar, s nímž se individuum identifikuje) a referenční rámec. Merton sám uvažoval i o negativní s.r. jako o skupině, jejíž hodnotový a normativní systém jaksi a priori odmítáme (např. všechno rus., něm. nebo am.). Pojem negativní s.r. se zatím obecněji neujal, ačkoliv jeho použití je terminologicky i věcně legitimní. Význam teorie s.r. je v tom, že poměrně jednoduše, empir. doloženě a přesvědčivě vysvětluje řadu procesů, které zdánlivě nemají nic společného (např. orientaci rané burožazie na šlechtu, estetickou a vkusovou orientaci venkovského obyvatelstva, nápodobu a módu atd.). Pomocí teorie s.r. lze dobře vyložit dokonce i individ. lidské osudy. Spolu s tzv. zrcadlem sebe sama (looking-glass self) Ch. H. Cooleyeho a „významným jiným“ G. H. Meada tvoří teorie s.r. význ. složku analýzy lidského sebehodnocení a sebeuvědomění. Koncepci s.r. rozvinuli H. H. Kelley, T. Shibutani, R. H. Turner aj. Zajímavé je např. empir. zjištění Elizabeth Bottové, že spol. třída je vlastně zkonstruovaná s.r., do níž lidé promítají svá očekávání, ale o níž žádné faktické vědění vlastně nemají.

reference group groupe de référence Referenzgruppe gruppo di riferimento

Literatura: Merton, R. K.: Social Theory and Social Structure. rev. vyd. 1957; Shibutani, T.: Reference Groups as Perspectives. In: American Journal of Sociology, 60, 1955.

Miloslav Petrusek

---

Viz též heslo skupina referenční v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)
Viz též heslo společnost referenční v Petruskových Společnostech (2006)