Dezurbanizace

dezurbanizace – (z fr. předpony des = od; z lat. urbanuo = městský) – v současné době převážně označení pro procesy, které jsou opakem urbanizace v demogr. a geogr. slova smyslu. Jde o zastavení růstu počtu obyv. měst, zejm. velkoměst, ale také celých metropolitních regiónů, a o zastavení úbytku počtu obyv., příp. o růst počtu obyv. v malých městech, ve venkovských obcích a venkovských oblastech. Pojem d. byl v minulosti používán také v jiném, programovém pojetí, jako jedna z koncepcí žádoucího vývoje osídlení. V souvislosti s úsilím formulovat programovou koncepci social. rozvoje osídlení ve 20. l. většina sov. urbanistů zdůrazňovala potřebu decentralizace osídlení, kterou označovali rovněž pojmem d. Sov. urbanisté, vycházejíce z myšlenek K. Marxe a F. Engelse o rovnoměrném rozmístění průmyslu a obyv., vypracovali již po r. 1918 řadu územních plánů velkých sov. měst – Moskvy, Leningradu, Baku, Jaroslavli, Jerevanu, jejichž ústřední myšlenkou byla aktivní deglomerace. Decentralizační povahu měla i řada pozdějších územních plánů Moskvy. Dezurbanizační koncepce převládaly i v pozdějších sov. teor. pracích v 2. polovině 20. l., které zdůrazňovaly nutnost odstranění velkoměst a rozvoj středně velkých měst formou „měst-komun“ a „agroměst“. Dezurbanizační koncepce byly odmítnuty v r. 1931 v souvislosti s nástupem industrializačních procesů. Soudobý pojem d. se jako volný překlad am. výrazu counterurbanization začal používat v odborné literatuře v 2. polovině 70. l. První jej použil patrně am. geograf B. J. L. Berry v práci z r. 1976, který jím označil nové jevy ve stěhování obyv. v USA v l. 1970–1975, které se lišily od trendů pozorovaných ještě v období 1960–1970. Podle am. statistik se v průběhu 60. l. zastavil růst velkých měst a jejich metropolitních regiónů, které začaly od začátku 70. l. ztrácet obyv. zejm. v důsledku migrace. V poněkud pozměněné a mírnější podobě probíhaly obdobné trendy i v některých zemích záp. Evropy. Součástí nové situace bylo také zastavení vylidňování tradičních depopulačních oblastí. Podrobnější analýzy struktury migračních proudů však poukázaly na to, že velkoměsta a jejich regióny jsou stále cílem přistěhovalectví mladších ekon. aktivních obyv., kdežto venkovské oblasti jsou spíše cílem starších lidí.

K hlavním příčinám d., zejm. úbytku obyv. velkých měst a městských aglomerací, patří změny struktury pracovních příležitostí spojené s ústupem tradičních průmyslových odvětví, jako jsou těžba uhlí, těžká metalurgie, těžká chemie a strojírenství, a naopak růst sektoru služeb. To vše vede k rychlému úbytku lidí pracujících v průmyslu. D. jako statist. fenomén je především důsledkem zanikání starých průmyslových městských území, tj. v Evropě průmyslového pásma sahajícího od Poruří přes jižní Belgii a sev. Francii až do střední Anglie, v USA území, které se rozprostírá na severovýchodu od Nové Anglie až k Chicagu. Součástí d. v tomto smyslu je však také růst nových prům. odvětví a počtu obyv. v nových lokalitách – často v malých, někdy ale i ve velkých městech. Paralelní zánik tradičních prům. měst a regiónů a růst nových průmyslových lokalit a regionů je označován pojmem polarizace. Je pravděpodobné, že procesy d. jsou systémovou součástí těch fází urbanizačních procesů, kdy je již dosaženo značně vysokého stupně urbanizace. V prvních fázích lze pozorovat především koncentraci obyv. do samotných jádrových měst a řada autorů označuje tuto fázi jako centralizační. V dalších fázích urbanizace se zvyšují tempa růstu okrajových a předměstských zón měst a vylidňují se jádrová města. Poté následují fáze vylidňování nejen jádrových měst, ale i předměstí a v řadě případů i celých metropolitních oblastí, jak je tomu např. u Londýna. Rostou pak především vnější periferní zóny metropolitních regionů, příp. území vně těchto regionů, která mají venkovský charakter, nikoliv ze soc. ekon. a s-gických hledisek, ale ve smyslu statist. klasifikací, ve kterém pak lze d. chápat jako tzv. deglomerační součást vyšších fází urbanizace. Nejnovější analýzy poukazují na to, že procesy deglomerace nejsou tak výrazné, jak se předpokládalo ke konci 70. l., a bylo by proto nevhodné soudit, že jsou počátkem radikálního obratu ve vývoji systému osídlení, směřování k všeobecnému růstu venkovských sídel a území. V bývalých social. zemích a také v Československu, zvl. pak na Slovensku, převládaly koncentrační procesy, i když se zpomaloval nebo zastavoval růst jádrových měst a některých metropolitních regionů.

counterurbanization desurbanisation, des-urbanisation Desurbanisation, Entstädterung, Counterurbanisation deurbanizzazione, controurbanizzazione

Literatura: Berry, B. J. L.: Urbanization and Counterurbanization. Beverly Hills 1979; Frisbie, W. P. – Kasarda, J. D.: Spatial Processes. In: Smelser, N. J. ed.: Handbook of Sociology. Beverly Hills 1988; Goldzamt, E.: Urbanistyka krajów socjalistycznych. Warszawa 1971; Musil, J.: Urbanizace v socialistických zemích. Praha 1977; Perry, R. – Drewitt, K. – Brown, B.: Counterurbanization. Norwich 1986.

Jiří Musil