Obřad pohřební

obřad pohřební – druh obřadu, který patří mezi tzv. obřady přechodu (viz obřad iniciační) a koná se při příležitosti úmrtí. Prakticky všechny společnosti, které jsou etnologicky nebo hist. prokázány, věnují otázkám smrti mimořádnou pozornost. V oblasti duchovní se promítá především do jejich názorů na vztah života a smrti, jak je zobrazují v mytologii, umění nebo vědě, a v oblasti materiální se projevuje ve způsobech pohřbívání a v o.p. Jako každý jiný obřad má o.p. své hlavní poslání v terapeutickém účinku na jednotlivce a na společnost jako celek. Úkolem každého obřadu je řešit rozpory, které se ve společnosti nahromadily, nebo konflikty, kterým je společnost vystavena, jimž chce předcházet. Specifikem o.p. je řešení odchodu ze života, ze světa, tedy rozporu, který na základě přír. události, jakou je smrt, vzniká mezi společností a přírodou. Neboť, zemře-li člověk, necítí se poškozena pouze skupina jeho nejbližších, ale celá společnost. Proto je úmrtí člověka u většiny národů a zvláště pak u přírodních národů popudem k celospol. slavnostem, jejichž součástí jsou o.p. Kromě problému řádu kosmologického, týkajícího se vztahu společnosti a přírody, řeší o.p. problém řádu soc., protože lidský kolektiv se musí vypořádat se ztrátou jedince a nalézt pro něho zároveň nové soc. postavení, které je mimo společnost živých. S o.p. je spojen respekt před mrtvými, problém dichotomie světa živých a mrtvých.

Pohřeb zesnulého se obvykle odehrává ve dvou etapách. V první je mrtvý zlikvidován fyzicky (nezáleží na tom, jakým způsobem je tělo pohřbeno, lid. důmyslnost v tomto případě nezná mezí: Tibeťané rozsekají tělo pohřebním měčem a předhodí ho supům, Yanománové z Venezuely nechají tělo shnít v korunách stromů, pozůstatky spálí a rozmíchají s kukuřičnou kaší, kterou snědí, domorodci z Estramadury pouštějí mrtvé po vodě na hřbitovy v údolí atd.). Po fyzickém zničení ostatků nastává druhá etapa, mnohdy až po značném období, kdy se koná nový obřad, kterým je smrt dovršena, mrtvý opustí svět živých a přemístí se do světa mrtvých. Teprve potom splnil o.p. svou hlavní funkci a může následovat veselá slavnost, která mnohdy trvá několik dní. O.p. představuje u mnoha národů zákl. obřad kultu předků, náb. víry známé především z Číny a Afriky. O.p. přetrvává po tisíciletí jako jediný obecně rozšířený obřad platný pro celé lidstvo od nepaměti (o.p. jsou archeologicky prokázány už u Homo sapiens neanderthalensis) až po současnost. I když je v naší civilizaci o.p. značně zjednodušen, jeho konání a funkce zůstávají v zásadě nedotčeny.

funeral ceremony cérémonie funèbre Begräbniszeremonie cerimonia funebre

Literatura: Bocca, E.: Sama mezi Indiány. Praha 1972; Harrer, H.: U jezera blaženosti. Praha 1971; Lévi-Strauss, C.: Le cru et le cuit. Mythologiques I. Paris 1964; Lévi-Strauss, C.: Smutné tropy. Praha 1966.

Zdeněk Justoň