Obřad iniciační
obřad iniciační – (z lat initiatis, od initiare = zasvěcovat do něčeho) – obecně druh obřadu, kterým je jedinec uváděn do nového spol. postavení, do nové role buď obecně sdílené, nebo velmi specif. Iniciace je obecně „zasvěcení“ prováděné společností, spol. skupinou (např. náb. sektou) v okamžiku způsobilosti příslušné osoby stát se jejich právoplatným členem. Z antropol. hlediska se o.i. rozumí obřad, který: 1. odděluje dvě životní období člověka a připravuje ho pro novou životní úlohu; 2. začleňuje jedince do jiné soc. skupiny, než do které doposud patřil. V mnoha případech platí oba dva body. Protože jde o přechod z jedné věkové kategorie do druhé nebo o vstup do odlišné soc. skupiny, označují se také o.i. termínem obřady přechodu (angl. „rite of passage“, fr. „rite de passage“). Poprvé termín o.i. použil A. van Gennep (1909), který jím rozuměl obecně všechny obřady týkající se přechodu mezi dvěma různými odbdobími života: narození, puberty, vstupu do manželství, smrti. Většina přírodních národů však považuje za rozhodující období přechodu především pubertu a smrt. Prvnímu odpovídá právě o.i., druhému pohřební obřady. Prakticky všechny společnosti oslavují přechod chlapce nebo dívky z dětského věku do světa dospělých. Pro o.i. chlapců se obvykle stanoví věk 13–15 let, ale u některých etnit později (v poslední době, kdy o.i. ztrácejí své původní soc. poslání, se např. v Africe věk iniciovaných snižuje). U dívek nastává tento okamžik většinou po první menstruaci. Hlavním posláním o.i. je uvedení mladých lidí do spol. kolektivu. Teprve iniciovaný jedinec se stává právoplatným členem soc. skupiny, má právo se ženit či vdávat, disponovat majetkem, může nebo musí změnit bydliště (v Asii a Americe se iniciovaní mladíci stěhují od matky do společných domů mužů, v Africe se někde chlapci stěhují ke svým strýcům z matčiny strany atd.).
Některé o.i. zvýrazňují přechod z jedné generační skupiny do druhé tím, že se společně iniciované osoby stávají zároveň členy zvl. skupiny, nazývané věková třída. Věkové třídy existují u mnoha afr. národů a jejich vliv na soc. strukturu společnosti je přinejmenším srovnatelný se vztahy příbuzenství. Členové jedné věkové třídy se stávají pokrevními bratry, obvykle spolu až do sňatku žijí, vytvářejí své vlastní polit. a vojenské organizace (např. afričtí Masajové). Zvl. případem jsou o.i., které uvádějí vybrané jedince do spec. soc. skupin, které mají své specif. poslání ve společnosti, jako jsou tajné společnosti v Africe, medicínské společnosti v Americe, šamani, kouzelníci, profesionální kasty atd.
O.i. se většinou dělí na několik aktů, mnohdy od sebe časově oddělených: 1. období zkoušek nebo výuky, kdy jsou novicové vystaveni různým životním útrapám, musí žít odděleně od kolektivu, o samotě nebo pouze mezi sebou a kdy je iniciovaní seznamují s tajnostmi světa dospělých, ať již jde o znalosti praktické, nebo o znalosti obřadů, mýtů apod.; 2. fyzická operace na těle iniciovaného: nejznámější operací je obřízka, která se praktikuje s několika výjimkami v celé Africe a v některých částech tropické Asie a Austrálie; u dívek je obměnou obřízky vyříznutí klitorisu; v Oceánii některé národy vytloukají iniciovaným řezáky, často se používá skarifikace a tetování; 3. celospol. slavnost uspořádaná na přivítání nově iniciovaných. Doba trvání iniciace je velmi rozdílná: může trvat několik dní (např. u afr. Pygmejů), ale také několik let (např. u Bakongů v Africe). Počet vlastních obřadů se rovněž velice mění, stejně jako neexistuje obecně platný předpis na období zkoušek a provádění operací. Pro většinu národů však platí, že každý iniciovaný dostává spolu s novým soc. postavením obvykle nové jméno a je povinen novému postavení přizpůsobit své osobní i soc. chování. Rezistence o.i. je obdivuhodná, ve zkrácené nebo zkarikované podobě se dochovaly až do dnešní doby (obřízka u Židů a muslimů, křest a konfirmace u křesťanů, příjímání členů do polit. stran apod.).
initiation ceremony cérémonie d'initiation Initiationsriten rito d'iniziazione
Literatura: Bradfield, R. M.: A Natural History of Associations. London 1973; Gluckmann, M.: Politics, Law and Ritual in Tribal Society. Chicago 1965; Turnbull, C. M.: The Forest People. London 1961; Wing, S. J. van: Etude Bakong. Bruxelles 1938.