Práce rozdrobená

práce rozdrobená – v zásadě rozčlenění („rozdrobení“) pracovní činnosti na elementární operace, ale termín se používá k označení extrémních důsledků maximalizace dělby práce v proudu hromadné výroby. Teor. je koncepce p.r. uplatněním karteziánského paradigmatu, podle něhož optimální je rozčleňování problémů na jejich dílčí prvky a jejich nové spojení. V teorii managementu jde o představu racionalizace práce, kterou reprezentuje především F. W. Taylor. Za ideální považoval „rozdrobení“ pracovní činnosti do jednoduchých, stále opakovaných pracovních úkonů trvajících řádově sekundy nebo jen desítky sekund, oproštěných od „zbytečných pohybů“, které přizpůsobují činnost člověka logice činnosti stroje. M. Weber ve své koncepci byrokracie uvažuje analogicky o drobení úřednických činností. Již ve 40. l. se však ukázalo, že při překročení určité meze dělení práce nejenže její efektivita dále neroste, ale začne naopak klesat. Dochází totiž k degradaci funkce dělníka, od kterého se vyžaduje hbitost místo kvalifikace, a při monotóní činnosti roste jeho únava a ztrácí se motivace. Dochází k jeho tech. odcizení. Na stavy anomie provázející vysoký stupeň dělby práce upozornil již É. Durkheim, který je však nechápal jako její nutný důsledek. Později různí autoři poukazovali na intelektuální úpadek pracovníků a jejich frustraci při p.r. (např. G. P. Friedmann), ale i na to, že charakter a požadavky p.r. vychovávají člověka pro totalitní polit. režimy (P. Inkeles), zbavují ho morální odpovědnosti za výsledek celkové pracovní činnosti (H. Ahrendtová). Vznikl teor. i praktický protiproud drobení práce, a to její obohacování (job enrichment), scelování elementárních pracovních úkonů opět do větších celků a jejich střídání, kterým se ruší únavná a demotivační monotonie.

fragmented labour travail en miettes fragmentierte Arbeit lavoro frammentato

Literatura: Friedmann, G. P.: Rozdrobená práce. Praha 1970; Taylor, F. W.: The Principles of Scientific Management. New York 1911.

Petr Mareš