Sovětologie

sovětologie – (z rus. sovět = rada; řec. logos = slovo, nauka) – název komplexně pojatého výzkumu sov. společnosti a státu, který v mnohém vychází z tradic tzv. východních bádání (viz Ostforschung). Hned po říjnu 1917 se ve vyspělých záp. zemích zformovalo profesionální bádání pod názvem „studium komunismu“ a s., byť se o identické pojmy nejedná. Tato bádání souvisí s marxologií, která ale vznikla již dříve. S. se v různých variantách, od pravicově konzervativních přes reformistické až po levičácko-radikální, vyrovnávala s faktem revoluce i novým sov. režimem. Zprvu bylo v centru pozornosti přežití nového systému, později politické procesy, vynucené inkorporace pobaltských republik a dalších území, sovětizace zemí vých. Evropy po 2. svět. válce a krizové, destabilizační a dezintegrační procesy sov. společnosti až do 90. l. Část s. zkoumající vývoj sov. vedení se nazývala kremlologií (v 50. a 60. l. „kremloastrologií“). S. věnovala pozornost úloze kom. strany v systému, jejímu bezpečnostnímu aparátu, funkci nomenklatury, technikám zabezpečení moci a jejich prostředkům. Na přelomu 50. a 60. l. došlo k určitým změnám v kritice socialismu, a tím i v s. Byla aplikována komparativní metoda, buď jako systémové srovnání Východ – Západ, či jako srovnání vývoje v jednotlivých zemích sov. bloku. Především v USA a zčásti v bývalé NSR byla v úzké souvislosti s teorií industriální společnosti akcentována koncepce modernizace zaostalých zemí. SSSR byl hodnocen jako soc. zaostalá, ekon. nevýkonná průmyslová mocnost jednodimenzionálního charakteru. Užívána byla i tzv. revoluční teorie přiznávající v souvislosti s teorií konvergence určité omezené soc. změny uvnitř moderní společnosti. Východiska jednotlivých koncepcí se často diametrálně lišila. Jedním z prvních, ne-li vůbec prvním ústavem zaměřeným programově na výzkum komunismu a SSSR byl Hoover Institution on War, Revolution and Peace (Hooverův ústav války, revoluce a míru), založený v r. 1919 tehdejším prezidentem USA H. Hooverem při Stanfordské univerzitě v Berkeley v Kalifornii. Koncem 80. l. bylo úkolem tohoto ústavu zkoumat šíření komunismu a jiných totalitárních hnutí ve světě.

Zvýšený zájem o SSSR v záp. světě přinesla 2. svět. válka. V USA zejm. v rámci Research and Analysis Branch of the Office of Strategic Services (Výzkumného a analytického odboru úřadu strategických služeb) se odrazil výrazný podíl SSSR na porážce fašismu i rozšíření jeho vlivu, které vedlo mj. k sovětizaci střední a jihových. Evropy. Na prahu poválečného období byla s. v USA zkoncentrována zejm. do dvou institucí: Russian Research Center (Výzkumného střediska Ruska) na Harvardské univerzitě v Massachusetts a Russian Institute (Ruského institutu) na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Silným podnětem pro rozšíření s. byl tzv. sputnikový šok USA po vypuštění první umělé družice Země SSSR v r. 1957. Poté byl založen Research Institute on Communist Affairs (Výzkumný ústav pro otázky komunismu) na Kolumbijské univerzitě, jehož prvním ředitelem byl Z. Brzeziński. V bývalé NSR se v poválečném období zabývaly s. zejm. Bundesinstitut zur Erforschung des Marxismus-Leninismus (Spolkový institut pro výzkum marxismu-leninismu), Institut für Sowjetologie, v r. 1966 přejmenovaný na Bundesinstitut für ostwissenschatliche und internationale Studien (Spolkový institut pro východní a mezinárodní otázky). Intenzívně byla s. dále pěstována ve Velké Británii, Francii, Kanadě, Austrálii, od 70. l. pak v Japonsku, Izraeli a v jiných zemích. Standardně vysoká pozornost jí byla věnována ve skandinávských zemích a Rakousku.

Na mezinár. úrovni proběhl první sovětologický kongres v NSR na podzim r. 1956 (několik měsíců po XX. sjezdu KSSS) v Münstereifelu za účasti expertů z 9 zemí. V září 1974 se konal první řádný svět. kongres sovětologů v Banffu v Kanadě. Jeho výsledkem bylo mj. založení International Council for Soviet and East European Studies (Mezinárodní rady pro sovětská a východoevropská studia). Finančně byl kongres sponzorován Fordovou nadací. Sjezdu se zúčastnili i zástupci spol. věd z některých tehdejších social. zemí. V r. 1980 proběhl 2. kongres s. v NSR v Garmisch-Partenkirchenu a 3. kongres v r. 1985 v USA ve Washingtonu, kterého se zúčastnilo více než 2 tisíce delegátů. Neočekávaně rychlý rozpad sov. bloku, probíhající destabilizace vývoje v SSSR a jeho dezintegrace vedly k přehodnocení koncepcí i metodologie s. V této atmosféře se v r. 1990 konal zatím poslední, 4. kongres s. v Harrogate ve Velké Británii. Na květnovém zasedání (1993) byla organizace přejmenována na International Council for Central and East European Studies. Od tohoto měsíce je také jejím přidruženým členem Společnost pro výzkum východní a střední Evropy v ČR.

Sovietology soviétologie Sowjetologie sovietologia

Literatura: Beyme, K. von: Ökonomie und Politik im Sozialismus. München, Zürich 1975; Borcke, A. von – Simon, G.: Neue Wege der Sowjetunionforschung. Köln 1980; Borkenau, F.: Der europäische Kommunismus. Seine Geschichte fon 1917 bis zur Gegenwart. Bern 1952; Cohen, S.: Rethinking the Soviet Experience, Politics – History Since 1917. New York 1985; Gerlich, P. – Plasser, F. – Ulram, P. A. eds.: Regimewechsel. Demokratisierung und politische Kultur in Ost-Mitteleuropa. Wien 1992; Gransow, V.: Konzeptionelle Wandlungen der Kommunismusforschung. Vom Totalitarismus zur Immanenz. Frankfurt/M. 1980; Krise-Zerfall-Neuorientierung. München, Wien 1991; Mlynář, Z.: Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi. Praha 1991; Segbers, K.: Der sowjetische Systemwandel. Frankfurt/M. 1989; Sienko, I.: Ekonomika i polityka w teoriach sowietologów anglosaskich. Warszawa 1979; Simon, G. ed.: Weltmacht Sowjetunion, Umbrüche-Kontinuitäten-Perspektiven. Köln 1987; Sowjetunion. 1990, 1991.

Emil Voráček