Společnost riziková

společnost riziková – pojem zavedený Ulrichen Beckem pro novou fázi industriální společnosti, ve které rozměr nebezpečných následků je v rozporu s institucionalizovanými kritérii a s opatřeními proti riziku, neboť atomová, ekologická, genetická a chemická nebezpečí nejsou už ani časově, ani místně, ani soc. ohraničitelná. Instituce na jedné straně garantují bezpečnost, na straně druhé legalizují praktiky, které skrytě nebo otevřeně upevňují a šíří katastrofální situaci. V s.r. jsou rizika a nebezpečí externalizována, individualizována a bagatelizována. Jdou na účet individuí, budoucích generací a samotné přírody. Modernizace a pokrok technologií vedou k rozchodu světa institucí s přirozeným světem lidí, se „společností individuí“. Rizika a nebezpečí přesahující institucionalizovaný regulační systém nacházejí svůj výraz v ekologické krizi, která je zároveň ztroskotáním racionality a emancipace člověka a společnosti vůči přírodě. Kromě ekologických krizí a katastrof jsou znakem s.r. soc. a psych. stresy. Už soc.-psychol. výzkumy ze 70. l. prokázaly, že některá rizika znamenají novou kvalitu nebezpečí, vyvolávají solidaritu ze strachu a drasticky snižují akceptanci rizik u obyv. Beckova teorie s.r. patří do názorové vlny postmodernismu.

high-risk society société à risque Risikogessellschaft società a rischio

Literatura: Beck, U.: Risikogesellschaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne. Frankfurt 1986; Kamarýt, J.: Ekologická otázka a krize metafyzického rozumu. Filosofický časopis, 1991, č. 6; Kamarýt, J.: Ekologická krize, filosofie moderny a postmoderny a rizikové společnosti. Etika, 1992, č. 1; Nowotny, H. – Evers, A.: Über den Umgang mit der Unsicherheit. Frankfurt 1987; Winter, G.: Das umweltbewusste Unternehmen. München 1989.

Jan Kamarýt