Židé

Židé – hebr. Jehúdim – původně příslušníci kmene Juda, obyv. Judey (v exilu se nazývali také Izraelity), dnes pojmenování příslušníků specif. etnika, které tvoří židovský národ ve státě Izrael, a současně národnostních menšin, skupin a jednotlivců, kteří žijí v diaspoře v různých zemích světa. Typickou charakteristikou Ž. je zvl. spojení náb. prvků (viz judaismus) a etnicity v jejich vědomí, životním stylu, kultuře. Judaismus je státním náboženstvím ve státě Izrael a je také tzv. národnostním náboženstvím. Jazykem státu Izrael je hebrejština, ale Ž. v diaspoře všeobecně používají jazyk těch národů, v jejichž státech žijí. Kromě toho existuje specif. jazyk „jidiš“, který vznikl ve 13. st. na základě středoněm. dialektů a se stěhováním Ž. se rozšířil do zemí vých. Evropy, do USA a jinam. Stupeň náb. či etnického vědomí sounáležitosti Ž. rozptýlených po světě je velmi odlišný. Původní Ž. se často hlásí k jiné než židovské národnosti i k jinému náboženství. Od konce 19. st. se mimořádně rozšířilo chápání Ž. jako rasy, jako Semitů, které se vyskytuje dodnes. Odtud je odvozen pozdější pojem antisemitismus, který se ale jako jev vyskytuje už od 2. st. n. l. Ž. byly všeobecně připisované určité socioprofesní charakteristiky i typické profese (kapitalista, bankéř, obchodník, lichvář). Image Ž. (obyčejně negativní) se opíralo a opírá o jejich odlišný životní styl a kulturu. Ž. se připisují i specif. světovládné zájmy (viz sionismus).

Hist. zvláštností Ž. je, že jako jednotlivci a menšiny žili staletí v diaspoře a často byli náb., občansky a právně perzekvováni a nuceni žít v ghettech, byli vyhošťováni, vystaveni genocidě, násilně vtěsňováni do určitých profesí. Útlak ale nevedl k zániku etnika, naopak sjednocoval rozdrobené židovské skupiny, po staletí pomáhal udržovat jejich výjimečnou etnickou, náb., kult., genetickou a socioprofesní identitu. Přežili jen nejschopnější jednotlivci a skupiny, ze kterých vzešli význ. filozofové, vědci, politici, umělci, působící v celém světě. Ve spol. klimatu a kultuře zemí, ve kterých Ž. žili nebo žijí, zanechávají hluboké stopy. Takřka totální uzavřenost Ž. začíná zanikat od poloviny 19. st., kdy začali získávat postupně v jednotlivých zemích občanská a náb. práva. Dochází k procesu asimilace, často uměle i násilně prosazovanému vládnoucími režimy. Zatímco od 12. do 19. st. se Ž. v diaspoře nejvíce koncentrovali na území něm. států, později i Rakousko-Uherska a Ruska, po r. 1918 se nalézají ve větším počtu i ve Francii, Československu, Rumunsku, Maďarsku. Nejpočetnější menšiny nalézáme posléze v Polsku, v SSSR, kde v r. 1934 vznikla i Židovská autonomní oblast, a v USA. Ve 20. l. 20. st. žila na území vyjmenovaných států více než polovina z asi 13. mil. Židů na světě. V procesu holocaustu za 2. svět. války bylo vyvražděno více než 6 mil. Židů.

Jews juifs Juden Ebrei

Literatura: Chalierová, C.: Židovská jedinečnost a filosofie. Praha 1992; Pěkný, T.: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 1993.

Pavol Mešťan