Sociologie marxisticko-leninská

sociologie marxisticko-leninská – degenerovaná forma sociologie marxistické, která byla ustavena mocenskými prostředky a jejíž pojmenování bylo vnuceno s-gické veřejnosti ve všech tehdejších social. zemích po r. 1970. I když se termín s.m.-l. používal někdy zcela sporadicky, jeho všeob. a závazné zavedení pro označení oficiální a institucionalizované s-gie bylo primátem Československa, jehož normalizační sociologové toto označení prosadili do stranických dokumentů a do oficiálního označení kateder s-gie na vysokých školách. Zvl. aktivní v té věci byli A. Vaněk, K. Kára, I. Hrůza, K. Rychtařík a další. V r. 1977 byla ustavena první katedra s.m.-l. (z bývalé katedry s-gie) na fil. fakultě UK v Praze s tzv. nomenklaturním zařazením (tj. zařazením pod přímou kontrolu stranických orgánů). Tento systém byl zaveden i na jiných univerzitních pracovištích. V r. 1977 byl schválen tzv. jednotný plán rozvoje spol. věd po XV. sjezdu KSČ, který pro s.m.-l. stanovil tato zákl. témata: vědeckokotechnická revoluce a budování rozvinuté social. společnosti, rozvoj životní úrovně a soc. politiky, vývoj třídní a soc. struktury a růst vedoucí úlohy děl. třídy, rozvoj a sbližování národů a národností, zdokonalování polit. systému, rozvoj social. životního způsobu a boj proti buržoazní ideologii a revizionismu. S.m.-l. se tak i na akademické úrovni stala součástí státní ideologie a v některých ohledech byla dokonce sterilnější než v SSSR, Bulharsku a Maďarsku (v Polsku se koncept s.m.-l. nikdy neprosadil). I v rámci oficiálně schválených témat se proti vůli mocenské garnitury v oboru podařilo občas prosadit racionální výzk. aktivitu a v rámci tzv. kritiky buržoazní s-gie bylo kromě zcela ideol. textů (např. kritika tzv. Machoninova výzkumu soc. stratifikace, kritika frankfurtské školy z počátku 70. l. atd.) publikováno i několik solidnějších informací o stavu soudobé svět. s-gie. Během dominace s.m.-l. (konkrétně v l. 1970–1989) nebyl totiž přeložen ani jeden západní, ba dokonce ani polský s-gický text. Vlastní rozvoj oboru byl tímto polit.-ideologizačním krokem na dlouhou dobu zbrzděn a téměř vytlačen z akademické polohy. Rozvoj oboru probíhal spíše ve výzk. ústavech a na půdě sekcí Československé sociologické společnosti, než v jiných oficiálních strukturách. Až v druhé polovině 80. l. v souvislosti s liberalizací poměrů v SSSR se homogenita s.m.-l. rozpadá. Detailní a dokumentovaný rozbor s.m.-l., včetně personálních důsledků jejího zavedení, ochromení publikační činnosti a rozvrácení věd. komunity, podali v samizdatovém Sociologickém obzoru (1987) Josef Alan a Miloslav Petrusek, který se pokusil také o systematičtější teor. reflexi souvislostí této degenerované větve s-gické teorie v původně samizdatové Alternativní sociologii (1986, tiskem 1993). Reprezentanti s.m.-l. po listopadu 1989 odešli většinou do důchodu, nikdo z oboru nebyl vyloučen, ale ani povolán k jakékoliv odpovědnosti. Teor. fundovanou sebereflexi vlastního s-gického vývoje, včetně stadia s.m.-l., provedli v Bulharsku (Ljuben Nikolov, Koljo Koev, Georgi Fotev).

Marxist-Leninist sociology sociologie marxiste-léniniste marxistisch-leninistische Soziologie sociologia marxista-leninista

Literatura: Fotev, G.: Research Dimensions of Bulgarian Sociology Today. Sofia 1990; Koev, K.: Masks and Faces: Bulgarian Sociology in Search Itself. International Sociology, 7, 1992, č. 1; Osipov, G. V. – Ivanov, V. N.: Marksistsko-leninskaja sociologija. Moskva 1988; Petrusek, M.: Alternativní sociologie. Úvahy o alternativní sociologii v nealternativní společnosti. Praha 1993; Vaněk, A.: Přehled dějin české a slovenské sociologie od roku 1945 do současnosti. Vznik, vývoj a formování marxistické sociologie v Československu. Praha 1982.

Miloslav Petrusek