Metodologie sociologická
metodologie sociologická – nauka o metodách s-gického zkoumání, která se zabývá jejich systematizací, verifikací, standardizací, přehodnocováním a rozvíjením nových variant i zcela nových postupů a též přejímáním a modifikací metod z jiných, příbuzných vědních oborů. Někdy je m.s. zjednodušeně chápána jako souhrn všech s-gií používaných metod a technik v oblasti empirie, příp. i v teor. práci. Podle P. F. Lazarsfelda poskytuje m.s. varianty možných výzk. cest, shrnuje všeobecně použitelné postupy a navrhuje způsoby využití metodol. postupů v teorii i praxi, nemůže však předepisovat vhodné teorie a na druhé straně se nezabývá ani ryze tech. problémy. V současné době se metodologové shodují většinou v tom, že pro m.s. je nejdůležitější „kritický postoj“, který se týká řady obecných metodol. principů. Jde především o ideál objektivity: metody samy o sobě objektivitu zaručit nemohou, záleží na jejich výběru, způsobu aplikace a na využití výsledků, k jejichž získání slouží. Existují ovšem možnosti metodol. zásahů i do této oblasti, např. formou validizace (zejm. validizace konstruktové), nejrůznějšími kontrolními procedurami, aplikací kontextuální analýzy. Specif. nástrojem m.s. je tzv. metodologický výzkum, resp. verifikační výzkum. Oba empir. ověřují, srovnávají podobné metody, hledají optimální varianty i nové postupy. Otázka adekvátnosti metod danému problému je často teor. řešitelná, v praxi se ale volí metody dostupné, jednoduché, levné a také obvyklé, běžné, příp. moderní. Za důležité bývá považováno vhodné vzájemné vyvážení tzv. kvalitativních a kvantitativních postupů. Důraz na statistickou proceduru je spojen s výtkami obsahové redukce, převaha kvalitativních metod budí pochybnosti o přesnosti závěrů a vyvolává kritiku intervencí subjektivních úsudků. Obecně se kritická metodol. aktivita vztahuje také k přílišné koncentraci na jeden bod daného problému, resp. na jednostranné přístupy, i když volba výzk. optiky není v zásadě metodol. záležitostí. Na druhé straně bývá kritizováno zobecňování marginálních případů a také nebezpečí výkladových tautologií. Rozpracování výkladového schématu je důležitou pomůckou, je však spojeno s nebezpečím schematizace, s podceňováním heuristiky. Představa m.s. jako souboru idealizovaných modelů je kritizována pro tendenci vzdalování se realitě, osamostatňování m.s. do podoby specif. hry.
Někdy je m.s. chápána jako jazyk vědy, tvořený paradigmaty, pojmy (koncepty), propozicemi a teoriemi, příp. jako korespondence mezi tímto jazykem a realitou. Diskutovanou otázkou je, zda se m.s. vztahuje k vnějším projevům (k chování), nebo také k pochopení soc. reality. Jde o stanovení zkoumaných dimenzí výzk. předmětu, které se řídí i metodol. možnostmi, nejen teor. intencemi. Výsledky m.s. bývají pokládány za „slabé“, jestliže se srovnávají s výsledky přír. věd, resp. jestliže se na ně kladou stejná očekávání. S tím souvisí i skutečnost, že m.s. vychází z kompilace řady metod, které nebyly původně určeny pro zkoumání spol. jevů. Nejde jen o zmíněnou otázku adekvátnosti, ale o pojetí měření, přesnosti, chyb. Rozvoj m.s. podléhá módním vlnám: příklon k zobecňujícím a historizujícím přístupům vystřídala móda typologií, z antropologie odvozených srovnávání malých přirozených skupin, pak důvěra v psychol. metody, boom sociometrie, behaviorálně zaměřeného pozorování, matem.-statist. metod a nakonec fenomenologický přístup. Každá tato vlna přináší nejen nové nebo inovované staré metody, ale i určitá pojetí m.s.. Kritické přístupy se většinou vyskytují na časových rozhraních mezi nástupy výraznějších metodol. proudů. (Viz též sociologie, paradigma sociologické, struktura sociologie paradigmatická.)
methodology of sociology, sociological methodology méthodologie sociologique soziologische Methodologie metodologia della sociologia
Literatura: Berger, P. L. – Kellner, H.: Sociology Reinterpreted. An Essay on Method and Vocation. New York 1981; Clogg, C. ed.: Sociological Methodology. Cambridge, Mass. 1990; Gibson, Q.: (1960) The Logic of Social Enquiry. London, New York 1966; Giddens, A.: (1976) New Rules of Sociological Method. Cambridge 1993; Lynch, M.: Scientific Practice and Ordinary Action. Ethnomethodology and Social Studies of Science. Cambridge 1993; Merton, R. K.: Eléments de théorie et de méthode sociologique. Paris 1965; Petrusek, M.: Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha 1993; Zetterberg, H. L.: On Theory and Verification in Sociology. London 1965; viz též metody sociologické.