Sémantika obecná
sémantika obecná – fil. a s-gicko-psychol. doktrína vlivná ve 40. a 50. l. 20. st., která se na základě podnětů lingvistického studia jazykových znaků a významů (sémiotiky a sémantiky) snažila o vytvoření socioterapeutického systému, jenž měl přispět ke stabilizaci společnosti. Principy s.o. poprvé vyložil A. Korzybski v práci Science and Society v r. 1933. Rozvíjeli ji pak S. Chase, S. I. Hayakawa, po jistou dobu A. Rapoport, I. J. Lee, W. Johnson aj. S.o. měla být podle Korzybského vědou o neurosémantických a neurolingvistických reakcích individua na sémantické prostředí. S.o. se inspirovala nejen idejemi Saussurovými, Bréalovými a tzv. Sapirovou-Whorfovou hypotézou, ale také psychol. teorií J. Piageta, soc. filozofií K. R. Poppera a dokonce teorií T. B. Veblena, zejm. však psychoanalýzou a behavioristicky interpretovanou reflexní teorií I. P. Pavlova. Soc. rovnováhy je možné podle předpokladů s.o. dosáhnout jazykovými prostředky proto, že všechny soc. konflikty mají původně sémantické podloží. Soc. konsensus je výsledkem jazykové shody. Zákl. kritika jazyka je v s.o. vedena prostřednictvím kritiky dvouhodnotové aristotelovské logiky, která je spec. znakem evrop. kult. tradice. Dvouhodnotové, bipolární vidění světa vyvolává podle s.o. soc. konflikty a tzv. totalitní ideologie vědomě zneužívají tendence evrop. člověka k černobílé interpretaci soc. vztahů a jiných soc. skupin. Korzybski, inspirován vícehodnotovou logikou J. Lukasiewicze, navrhuje nahradit aristotelovskou logiku tzv. koloidální nebo kvantovou logikou s nekonečnou stupnicí hodnocení. Podstata s.o. je podle Korzybského obsažena ve 3 zákl. teorémech: 1. mělo by být zákázáno užívat sponu „jest“, protože slovo není věcí, která je jím označena; 2. znak si nesmí činit nároky na úplnost reprezentace, protože mapa není území; 3. symbol je víceřádový, multiordinální, tzn. že nejen mapa není území, ale ani mapa mapy není mapa. Ačkoliv s.o. je jako doktrína dnes již spíše součástí dějin soc.-polit. myšlení, některá témata, která v ní byla poprvé systematicky formulována, byla v 60. a 70. l. aktualizována v díle R. Barthese, N. Eliase, M. P. Foucaulta aj. – např. role symbolického chování, tzv. patologie znaku, verbální tabu, role jazyka při utváření skupinové koheze, vztah jazyka a rituálu, soc. role labellingu a jazykové stigmatizace, verbální hypnotismus propagandistických aktivit, jazyk reklamy atd. Centrální téma s.o., totiž vztah jazyka a moci, je neustále rozvíjeným a analyzovaným problémem, např. v pracích V. Klemperera, G. Orwella, J. P. Sterna, O. Réboula aj.
general semantics sémantique générale allgemeine Semantik semantica generale
Literatura: Hayakawa, S. I.: Language in Thought and Action. London 1963; Schaff, A.: Úvod do sémantiky. Praha 1963.