Prostituce
prostituce – (z lat. prostituere = veřejně vystavovat) – institucionalizovaná forma poskytování sexuálních úsluh za peníze nebo za jinou úhradu, event. z jiných pohnutek. P. je často provázena promiskuitou a plnou identifikací s rolí vedoucí k profesionalizaci. V tradici myšlení ovlivněného záp. křesťanstvím byla p. chápána obvykle jako „nutné zlo“ (Tomáš Akvinský, sv. Augustin), byť vždy existovaly radikální proudy vyžadující zásadně, z morálního i pragmatického důvodu, její úplné vymýcení. S-gie a kult. antropologie rozlišují: 1. p. náb.-rituální, resp. chrámovou, kdy sexuální styk je součástí náb. obřadu, součástí služby bohům a démonickým silám (je známa zejm. ze starověké Asýrie); převážná část badatelů ji ale za p. nepovažuje; 2. p. tvořící součást ceremoniálu přijetí hosta v domě a spočívající v tom, že hlava rodiny umožňuje hostu pohlavní styk s vlastní ženou, dcerou či metresou na důkaz úcty a vážnosti (výměna žen v pohlavním aktu je též součástí mnoha rituálů sbratření, a to nejenom u přír. národů); ani tento případ však nebývá považován za p. ve vlastním slova smyslu; 3. ekon.-soc. podmíněnou p., kdy poskytování sexuálních úsluh tvoří zákl. nebo doplňkový zdroj příjmů, resp. prostředek dosahování spol. úspěchu; toto je p. v užším či vlastním slova smyslu. Prostitucí se obvykle rozumí p. ženská, existuje ale i p. mužská a dětská (v některých regionech dokonce převládá). Náplň rolí spojených s p., její formy a organizace se mění jen zvolna, proměnlivější je míra tolerance k tomuto jevu, resp. prestiž jeho jednotlivých variant.
Klasickou formou p. ve vlastním slova smyslu byla a je tzv. veřejná prostituce, provozovaná buď ve spec. zařízeních (nevěstincích), nebo charakterizovaná tím, že prostitutky hledají své zákazníky na veř. prostranstvích a vlastní sexuální akt se odehrává buď v bytě, nebo (častěji) v hotelích (tj. tzv. prostituce pouliční). Obě formy jsou v zásadě komplementární – tam, kde dojde k omezení p. provozované v nevěstincích (např. v Německu minulého st.), dojde k rozmachu pouliční p., a naopak. Prostitutky tohoto druhu bývají pod přímou policejní a zdravotní kontrolou a tvoří součást průmyslu volného času (resp. té jeho oblasti, která se pohybuje na pomezí legality). Kromě toho existuje p. příležitostná, sloužící k úhradě mimořádných výdajů nebo nákladů na luxusní potřeby, obvykle spojená s vytvářením stabilní, soc. uzavřené a poměrně malé klientely. Zvláštní forma p. je spojena s institutem „vydržované“ ženy nebo „vydržovaného“ muže (viz též polosvět). Svět p. je soc. diferencovaný, zahrnuje osoby dosahující značných příjmů i osoby žijící v bídě, úpadku, nemocech.
Kolem p. se utváří řada specif. legálních či nelegálních profesí, v nichž osoba poskytující sexuální úsluhy představuje jen jeden z článků složitě rozvětvené struktury. Mezi takové profese patří „ochránce“ (lidově pasák), majitel či majitelka nevěstince, kuplíř, obstaravatel specif. pomůcek, příp. další. Řada osob polosvěta tyje z toho, že p. není společností zcela nebo vůbec tolerována. Prostitutka i její klienti bývají často vydíráni, vytváří se kolem nich atmosféra příživnictví, morálního rozkladu. Motivy, které vedou k p., jsou různorodé a jen vyjímečně vyplývají ze silné sexuální apetence. Klasicky se uvádí vliv špatných soc. podmínek, především chudoby a morálního rozvratu rodiny. Dnes se však množí případy, kdy se p. zabývají osoby relativně dobře situované a vycházející z dobrých soc. podmínek; motivem jejich p. je snaha získat luxusní výrobky, konvertibilní měnu, zajímavé kontakty (např. do zahraničí), popř. se i výhodně provdat. Řada autorů zdůrazňuje v souvislosti s p. význam labellingu a odhaluje v etiologii p. i motivy protestu a pomsty (toto téma se poprvé objevilo v povídkách J. de Aurevilla a žije dosud v romantické literatuře).
Nejznámější a nejčastější je p. heterosexuální a p. žen. Ve starších, ale i soudobých s-gických a kriminologických teoriích je p. žen interpretována převážně jednostranně jako výraz přirozené biol. a morální méněcennosti ženy vůči muži (C. Lombroso, G. Ferrero), jako zvláštní deviace nahrazující u žen vrozenou kriminalitu mužů, jako hraniční projev přirozeného obsahu ženské role (R. K. Merton), jako důsledek tradiční podřízenosti ženy muži (E. Brökling, C. Stimpson), jako důsledek biol. (také genetické) nebo psych. patologie některých žen. Ze s-gického hlediska je ovšem p. i jednou, byť extrémní formou zhodnocování individ., osobnostního kapitálu (sex-appealu), od níž vede řada mezistupňů až k manželství. Měkterými soudobými teoriemi bývá p. interpretována prostě jako výměnný obchod, druh sociální směny, ekon. vztah mezi zákazníkem a prodávajícím, nebo jako zaměstnání. Vzhledem k zákonům konkretního státu může být p. legální i ilegální. V 19. st. a počátkem 20. st. se vyspělé státy pokusily o právní úpravu p. zavedením „licencí“. Neúspěch opatření vyústil r. 1949 v OSN k přijetí Konvence o potírání prostituce a obchodu s lidmi. Vlastní p. byla dekriminalizována, je hodnocena jen jako amorální jednání. V tomto tzv. abolicionistickém přístupu jsou trestně stíhány jen vedlejší, průvodní jevy p., např.„příživnictví“, přenos nakažlivých, zvl. pohlavních nemocí atd. V souvislosti s AIDS se však znovu objevují úvahy o reglementaci p., povinných zdravotních prohlídkách, registraci apod. S liberalizací života společnosti zesílil uvedený komplex problémů v 90. l. 20. st. v tzv. postkomunistických zemích.
prostitution prostitution Prostitution prostituzione
Literatura: Bassermann, L.: (1965) Nejstarší řemeslo. Kulturní dějiny prostituce. Praha 1993; Brökling, E.: Frauenkriminalität. Darstellung und Kritik kriminologischer und devianzsoziologischer Theorien. Stuttgart 1980; Hirsfeld, M. – Spinner, J. R.: Geschlecht und Verbrechen. Leipzig, Wien 1930; viz též deviace sociální, sociologie deviace.
Viz též heslo prostituce v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)