Efekt výzkumný
efekt výzkumný – především míra naplnění cíle výzkumu, tj. většinou poznání daného problému, ověření hypotéz, získání požadovaných informací („hlavní výzkumný efekt“); kromě toho může být e.v. nová metodol. zkušenost, nová hypotéza, náhodný teor. objev („heuristický výzkumný efekt“) i nepřímé praktické účinky (ve smyslu využití poznatků i přímého vlivu výzk. procesu na zkoumanou populaci). V zásadě může být e.v. i negativní. Jako negativní je hodnocen buď slabý e.v., což je nesplnění záměrů, získání nedostatečného množství informací, nebo e.v. spočívající v chybných výsledcích, nepříznivém ovlivnění populace, spol. praxe. Z hlediska charakteru cílů empirických výzkumů lze dělit e.v. na orientační, deskriptivní, explanační a sociotechnické. Maximalizaci e.v. zajišťuje vhodná výzkumná strategie, respektující nejen zadání výzkumu, ale též stav teor. a metodol. rozpracování problematiky, charakter výzk. terénu apod. Snižovat e.v. mohou nedostatečná připravenost uživatele a jeho neadekvátní postoje k výsledkům s-gického výzkumu; ty mohou způsobit i „kontra-efekt“. Kontrola realizace sociotech. doporučení umožňuje prakticky verifikovat e.v., příp. odhalit další nepředpokládané účinky. Příkladem jednoduchého praktického, dokonce finančně vyjádřeného e.v. je prokázané snížení procenta nežádoucí fluktuace na základě realizace praktických doporučení výzkumu. E.v. se může týkat také konkrétních problémů např. při aplikaci jednotlivých výzk. technik. Je popisován panelový efekt (viz šetření panelové), „haló-efekt“, efekt radiace, efekt koncentrace posudků („přísného“ a „shovívavého“ posuzovatele), efekt skupinkový (viz výběr skupinkový, efekt bumerangový a další efekty vychýlení výběru). Jsou to nežádoucí efekty, které většinou vyplývají z metodol. chyb.
research effect effet de recherches Untersuchungseffekt effeto ricerca
Literatura: viz metody sociologické.