Individualismus metodologický
individualismus metodologický – obecně jde o vysvětlení celku výhradně na základě chování nebo povahy jeho elementů (viz celek a část). I.m. je opakem holismu, případně metodologického kolektivismu. V s-gii jde o stanovisko, podle něhož všechna tvrzení a pojmy týkající se soc. jevů musíme převést, redukovat na výpovědi o individuích. Ve formulaci K. R. Poppera je úkolem soc. teorie konstruovat a analyzovat s-gické modely v deskriptivních a nominalistických termínech (viz nominalismus), tedy v termínech individuí, jejich postojů, očekávání, vztahů atd. V tomto smyslu je i.m. nepochybně formou psychol. redukcionismu a variantou sociologického atomismu. Popper tento typ metodologie rozvinul v polemice s holismem a esencialismem, zejm. však s marxismem v kontextu svých úvah o historicismu. Názorově je v tomto ohledu Popperovi blízký i F. A. von Hayek. V poslední době principy i.m. rozvíjí také R. Boudon. V jiném kontextu je obecný princip i.m. použit v behavioristických obecných teoriích chování, např. u G. C. Homanse, B. F. Skinnera a A. Malewského.
methodological individualism individualisme méthodologique methodologischer Individualismus individualismo motodologico
Literatura: Homans, G. C.: The Nature of Social Science. New York 1967; Popper, K.: (1957) Bída historicismu. Praha 1994.