Stavy
stavy – hist. vzniklé společenské skupiny, které v podmínkách monarchií, kdy moc je v soukromém držení jednotlivce a jeho rodu, usilují o kolekt. hájení svých práv a privilegií. Vzestup mocenské emancipace s. se odehrál ve 14. a 15. st., kdy v některých zemích Evropy došlo k ustavení stavovských států. Od 16. st. je moc s. omezována vzestupem patrimoniálních knížat, v 17. a 18. st. se v centralizovaných státech s. dostávají pod kontrolu absolutistických panovníků. Stavovství představuje progresivní prvek v tom smyslu, že rozhodování je činěno ve společenství sobě rovných a nikoli z vůle mocensky nadřazeného jedince. Proto může též ve stavovském prostředí dojít k výraznějšímu odlišení soukromé a veř. sféry než v celku řízeném patrimoniálně a považovaném za soukromý majetek vládce. Omezenost stavovství spočívá v tom, že vztahy rovnosti platí pouze uvnitř daného s. a že jeho zájmy jsou prosazovány na úkor ostatních vrstev společnosti. Právě tento stavovský partikularismus nemálo přispěl k porážce s. v soupeření s královskou mocí v celoevrop. měřítku. Tato instituce nebyla omezena pouze na Evropu, určité rysy s. vykazují např. čínští literáti. Stavovská společnost není absolutně uzavřená, zná určitou míru soc. mobility. Soc. vzestup je v ní však pozvolný, změna s. vyžaduje úsilí několika generací. Např. ve Francii za starého režimu bylo možno proniknout mezi šlechtu obvykle v průběhu tří generací.
Do s-gie přenesl problematiku s. M. Weber, který jednoznačně odlišuje s. od tříd. Třídní příslušnost je určena pozicí na trhu, druhem zboží, které může jedinec na trhu nabídnout. S. mají s trhem a ekonomikou jen málo společného. Liší se mírou soc. úcty, která je jim prokazována. Míra úcty je odvozena od výše majetku, vždy však souvisí s životním stylem, který je pro příslušníky s. závazný. S. se může vyvinout až do podoby uzavřené kasty, k čemuž zpravidla dochází tam, kde různé s. jsou zároveň odlišeny etnicky. Weber zdůrazňuje odpor s. k čistě tržní regulaci rozdělení moci. Se stavovskou ctí je výdělečná činnost často přímo neslučitelná. Nezbytnou podmínkou přijetí do určitého s. je osvojení si spol. konvencí, závazných pro chování každého člena s. Zatímco třídní příslušnost je dána vztahem k výrobě zboží, stavovská příslušnost se osvědčuje příslušným stylem spotřeby. Weberovo vymezení s. podle stylu konzumu a s tím spjaté míry prestiže se promítlo do s-gické koncepce soc. statusu. Jelikož status je v moderní prům. společnosti vázán výrazně na vykonávanou profesi, objevují se v s-gii úvahy o prvcích stavovství u členů některých profesí (lékaři, úředníci aj.). S rozvojem volného času a nepracovních aktivit v nejvyspělejších společnostech vzniká snaha situovat prvky stavovství opět do oblasti čistého konzumu. R. Collins přisuzuje charakter stavovských skupin rekreačním skupinám, tedy kroužkům přátel, kteří si navzájem dokazují svoji stavovskou spřízněnost preferencemi stejných her a stejného typu rozptýlení, popř. oblibou stejných konverzačních témat. Tato sounáležitost nejednou zatlačuje význam příslušnosti třídní, kterou Collins definuje v rovině profesní. Pokud má pravdu, vrací se vyspělá společnost k situaci před industrializací, kdy stavovské rozdíly, projevující se v rovině konzumu, převažovaly nad rozdíly třídními. Rozdíl oproti minulosti je přitom v demokratizaci a zmasovění konzumu.
estates états Stände stati
Literatura: Collins, R.: Conflict Sociology. New York 1975; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1925.
-- Jan Keller