Homo ludens

homo ludens – doslova hrající si člověk – pojem odvozený z názvu zákl. fil.-s-gického díla J. Huizingy (1938), věnovaného problematice hry a její úloze v utváření člověka a kultury. Huizinga vymezuje hru jako dobrovolnou činnost, vykonávanou uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic a podle závazných pravidel, která má cíl sama v sobě a je doprovázena pocitem napětí, radosti a vědomí odlišnosti od všedního života. Hru, která není výlučně lidským fenoménem, ale u lidí se nejvýrazněji projevuje, pokládá Huizinga za projev plodného smyslu pro společenství, význ. zdroj inovací, formu umožňující přežití lidského rodu, nástroj socializace. Ukazuje, jak řada rituálů majících svůj původ ve hře zabraňuje např. ve vojenství masakrování protivníka, minimalizuje ztráty, umožňuje přežití. Ve většině kult. jevů spatřuje herní prazáklad, zároveň však ukazuje, jak se v průběhu civilizace některé kult. projevy vzdalují hře a místo uvolnění lidských potencí je svazují do úzkého prostoru regulí soutěživosti a výkonu. To platí např. i o sportu, z něhož podle Huizingy původní motivace rychle vyprchala a který se stal polem působení agonálních, nezespolečenštěných instinktů. Na Huizingovo pojetí hry o h.l. navazovala řada dalších autorů (např. R. Caillois), ať již souhlasně, nebo polemicky. (Viz též puerilismus, sociologie sportu.)

homo ludens homo ludens homo ludens homo ludens

Literatura: Huizinga, J.: (1938) Homo ludens. Praha 1971; Jensen, A. E.: Spiel und Ergriffenheit. Paideuma, 1942, č. 3.

-- Jiří Linhart