Hry experimentální
hry experimentální – (z lat. experimentum = pokus, zkouška, experiri = zkoumat, odvažovat se nabýt zkušenosti) – zvl. typy her zkonstruovaných pro účely laboratorního experimentu, s jejichž pomocí lze studovat různé typy chování a sociální interakce jednotlivců i skupin. Pojem h.e. přinesla práce O. von Neumanna a O. Morgensterna The Theory of Games and Economic Behavior (1947), v níž šlo o chování v ekon. oblasti, přesněji o boj o trh, o získání zakázek, o odbyt zboží atp. Termín „hra“ byl použit proto, že sportovní soupeřivé hry vykazovaly podobné konfliktní strategie. Zmíněné situace byly formalizovány do podoby matic, které měly tolik rozměrů, kolik bylo účastníků interakce, a v každém rozměru bylo tolik řádek, příp. sloupečků, kolik různých možností rozhodnutí měl daný účastník. V každé buňce výplatní matice byly pak uvedeny hodnoty, které získávali nebo prohrávali jednotliví účastníci při provedené volbě. V teorii h.e. se z důvodů jednoduchosti nejčastěji pracuje s nejjednoduššími maticemi 2×2, tj. s těmi, které modelují interakci 2 partnerů, z nichž každý má možnost volit v daném kroku jedno ze dvou rozhodnutí. V každé buňce je přitom na prvním místě uvedena hodnota, kterou získá nebo ztratí ten, kdo volí řádky, na druhém místě je obdobná hodnota toho, kdo volí sloupce. Zprvu se pozornost matematiků a ekonomů soustředila jen na tzv. nulové hry, které modelovaly soupeření. Tento zájem je dodnes dominantní v matem. teorii her. Později (zhruba od r. 1960) se vyskytovaly stále častěji tzv. nenulové hry, tj. hry s nenulovými maticemi, které umožňují modelovat situace, v nichž je možné nejen soupeření, ale i spolupráce.
Mocným podnětem pro tento výzkum byla kniha A. Rapoporta Prisonners Dilemma Game, v níž je bohatý materiál z výzkumů soc. interakce, prováděných v laboratorních podmínkách. Pomocí dvouhodnotových výplatních matic jsou vyjádřeny vztahy v následujících soc. situacích: sám pánem svého osudu; ovládání partnerova osudu; vztah pán a kmán; ovládání partnerova chování; já ovládám tvůj osud a ty ovládáš mé chování. Pro matice s pořadovým odstupňováním hodnot typu 2×2 bylo možno vytvořit celkem 576 modelů, které Rapoport redukoval na 78 zákl. vztahů a s 12 z nich provedl sérii pokusů. Hra zvaná Dilema vězně patří mezi nejčastěji používané h.e.. Dalšími byly: „Kuře“, „Hrdina“, „Vedoucí“, „Lukáš a Matouš“, „Inspektor a zloděj“. Význ. je hra „Maximalizace rozdílu“ (Maximizing Difference Game). Pomocí této metodiky bylo provedeno velké množství experimentálních prací, jimiž se zjišťoval např. význam velkých a malých finančních hodnot, které je možno získat nebo ztratit, úplné či jen neúplné znalosti situace, vliv situace a možnosti spolupráce za různých podmínek, vliv anticipace, postojů, soc. okolností a soc. prostředí. Řada studií se týkala vlivu hrozby, slibů a inspekce. Předmětem výzkumu byla i efektivita různých konfliktních strategií, podmíněných i nepodmíněných, statických i dynamických, stabilních i proměnlivých. Soc. psychologie využila h.e. ke studiu osobnostních charakteristik lidí, kteří se liší ve své ochotě spolupracovat. Podařilo se prokázat specifičnost strategií používaných lidmi s rysem autoritářské osobnosti, machiavelismu, nedůvěřování atp. Metodika h.e. umožnila i studium efektivních forem spolupráce, kde kritériem byla míra komunikací navozené spolupráce.
experimental games jeux expérimentaux experimentelle Spiele giochi sperimentali
Literatura: Křivohlavý, J.: Metodika experimentálních her. Praha 1971; Křivohlavý, J.: Zwischenmenschliche Konflikte und experimentelle Spiele. Bern 1974; viz též konflikt experimentální.